V další promluvě v rámci cyklu katechezí o významu a hodnotě stáří obrací papež František pozornost ke zvláštnímu povolání starších lidí předávat novým generacím svou osobní zkušenost s vírou Církve.
Papež František se ve své katechezi na pokračování o významu a hodnotě stáří inspiroval biblickým vyprávěním o smrti starého Mojžíše.
Při středeční generální audienci z auly Pavla VI. řekl papež přítomným, že na konci exodu zestárlý Mojžíš předává ve velkolepé písni vlastní dlouhou zkušenost víry v Hospodina, který zůstává stále věrný svým slibům.
Vysvětlil, že "Mojžíšova píseň" je také "vzpomínkou na dějiny prožité s Bohem, na dobrodružství lidu zformovaného z víry v Boha Abrahámova, Izákova a Jákobova".
"Mojžíš také vzpomíná na hořkost a zklamání samotného Boha: Jeho věrnost je neustále vystavována zkoušce nevěrnostmi jeho lidu," řekl papež.
Poznamenal, že Mojžíš měl i ve svých sto dvaceti letech jasnost, která mu umožňovala "předávat dál odkaz své dlouhé životní zkušenosti a víry".
Podle papeže Františka se v dnešní době úsilí církve o evangelizaci a předávání víry odehrává pomocí knih, filmů a dalších zdrojů. Přesto, dodal, nic nemůže nahradit osobní, přímé vyprávění člověka o celoživotní zkušenosti blízkosti s Bohem ve víře.
"Starší člověk, který žil dlouho a dostane dar jasného a zapáleného svědectví o své historii, je nenahraditelným požehnáním."
V osobním svědectví papež František vzpomínal, jak se od svého dědečka, který v roce 1914 bojoval na Piavě, dozvěděl o odporu a hněvu k válce. "Předal mi tento hněv," vzpomínal papež, "protože mi vyprávěl o válečném utrpení. A to se nenaučíte z knih ani jinak... naučíte se to tímto způsobem, předáváním z prarodičů na vnoučata."
Dále řekl, že "dnes tomu tak bohužel není a myslíme si, že prarodiče jsou vyřazený materiál: ne! Ne! Jsou živou pamětí národa a mladí lidé a děti potřebují slyšet od svých prarodičů."
"V naší kultuře, která je tak ‚politicky korektní‘,“ poznamenal, "se zdá, že této cestě je v mnoha ohledech bráněno".
Proto velmi potřebujeme moudrost a zkušenosti starších, aby pomohli novým generacím poznat církev zevnitř, žít životem věrnosti Božímu slovu, vytrvat v naději uprostřed zkoušek a projevovat soucitnou lásku ke všem bratřím a sestrám.
Papež František si posteskl, že to, co dnes často chybí, "je poznání církve, které vychází z naslouchání a svědectví skutečných dějin víry a života církevního společenství od počátku až po současnost“.
"Jako děti se učíme Božímu slovu v hodinách katechismu, ale jako mladí lidé se 'učíme' církvi ve školních třídách a v globálních informačních médiích," řekl.
S pohledem na evangelia papež popsal, jak "poctivě vyprávějí požehnaný Ježíšův příběh, aniž by skrývala chyby, nedorozumění, nebo dokonce zradu učedníků".
"To je dar paměti, který "starší" církve předávají od samého počátku a předávají jej "z ruky do ruky" generaci, která přichází po nich."
K závěru papež řekl, že "vyprávění o dějinách víry by mělo být jako Mojžíšův zpěv, jako svědectví evangelií a Skutků apoštolů". Jinými slovy, pokračoval, "příběh schopný připomínat s dojetím Boží požehnání a s upřímností naše selhání“.
Na závěr papež František povzbudil věřící, aby si vážili vzácného povolání, kterým je stáří, ve kterém si vážíme darů minulosti a očekáváme naplnění Božích příslibů v příchodu jeho království.