Svatý otec o dialogu: Úcta k jiným náboženstvím není relativismus

V pátek 5. května přijal papež František účastníky mezinárodního kongresu, který zorganizoval argentinský Institut pro mezináboženský dialog. Svatý stolec zveřejnil papežovu promluvu, kterou při tomto setkání pronesl.

Fotogalerie

3

V jejím úvodu papež poznamenal, že mezináboženský dialog donedávna nebyl ničím samozřejmým a navíc se změnila i jeho forma: dříve se spíše jednalo o rozhovor s vlastním obrazem v zrcadle, který odsuzoval vše, co se mu vymykalo. František připojil několik osobních zkušeností ze svého dětství. Vzpomínal na faráře, který v jedné buenosaireské čtvrti posílal skauty, aby v noci zapalovali stany evangelíků, na svou babičku, která navzdory všeobecně odsuzujícímu kontextu, vyzdvihla dobré jednání dvou členek Armády spásy, na své židovské přátele ze školních lavic, s nimiž se společně učíval a z nichž jednoho doprovázel v umírání. Také papežův otec měl mezi svými kolegy a klienty řadu Židů, kteří rodinu Bergogliových navštěvovali u nich doma.

"Je důležité, aby se dialog, který předtím každý z nás vedl se zrcadlem vlastního vyznání, rozšířil a vedl se mezi námi všemi, beze strachu a bez vzájemného přesvědčování obrátit se proti sobě. Je třeba vést dialog, v němž každý vypráví o své zkušenosti, která je vnímáním Boha. A Bůh se projevuje ve všech kulturách, ukazuje se v národech, které se dějinami ubíraly různými směry, ale je to tentýž Bůh. On je Otcem všech a přivádí nás k dialogu," řekl papež.

Svatý otec poté vyprávěl o nedávném několikahodinovém setkání s polskými evangelickými kněžími, které doprovázelo několik polských katolických biskupů. "S jakou úctou každý z nich vyprávěl o své vlastní cestě! Naslouchal jsem jim a velmi mne to těšilo. Nežijeme izolovaně, nejsme ostrovy. Nelze říkat, že má církev je jediná a  ty vaše jsou druhé nebo čtvrté kategorie. Jsem přesvědčen, že cesta, po níž jdu, je ta, kterou pro mne Bůh zamýšlí jako tu nejlepší. Když tedy mluvím o svém náboženském vyznání, z důslednosti je označuji za to pravé, ale ctím cestu ostatních, kteří prohlašují, že jejich víra je pro ně ta správná. To není relativismus, ale úcta k soužití."

V závěru papež František, namísto protokolem předepsané modlitby a požehnání, požádal o minutu ticha a modlitbu k Bohu za bratra či sestru přítomných na tomto setkání.

Redakčně upraveno