Svatý otec ke studentům papežských univerzit: "Nebuďte sólisté bez sboru!"

V sobotu 25. února se v Aule Pavla VI. ve Vatikánu konala audience Svatého otce pro rektory, vyučující, studenty a personál papežských univerzit v Římě. Více než 3000 studentů z celého světa, mezi kterými bylo i několik českých seminaristů studujících na Papežské lateránské univerzitě, přivítal papež František těsně před polednem a pronesl krátkou řeč zaměřenou k fungování akademického života.

Svatý otec na začátku své promluvy vyzdvihl potřebu jednoty v mnohosti a v této souvislosti vzpomněl dva velké teology církevní historie:

„Jste muži a ženy věnující se studiu několik let nebo celý život, různého původu a schopností. A proto vám chci slovy svatého biskupa a mučedníka Ignáce z Antiochie říct především toto: snažte se ‚tvořit jeden sbor‘. Univerzita je školou harmonie a souzvuku mezi různými hlasy a nástroji. Nikoli uniformity, ale souzvuku mezi různými hlasy a nástroji. Svatý John Henry Newman ji popisuje jako místo, kde se různé rozdílné znalosti a perspektivy vyjadřují jednotně, doplňují se, vzájemně se opravují a vyvažují. Tato harmonie musí být pěstována především uvnitř vás samých.“

Papež také upozornil na potřebu jednoty mezi různými univerzitami a ústavy:

„Zvu vás také k ‚vytvoření jednoho sboru‘ mezi jednotlivými členy vašich komunit a mezi různými institucemi, které zastupujete. (…) Zvláště po pandemii Covid-19 je třeba nastartovat proces, který povede k efektivní, stabilní a organické součinnosti mezi akademickými institucemi, aby byl lépe plněn účel každé z nich a aby se tak pomohlo všeobecné misii církve. (…) Vaše dědictví obrovské hodnoty může pomáhat rozvoji nového života, ale může ho také blokovat, pokud bude příliš uzavřeno do sebe, pokud se stane muzejním exponátem. Pokud chcete, aby mělo plodnou budoucnost, nemůžete se spokojit pouze s opatrováním toho, co jste přijali: je třeba se otevřít odvážnému a, pokud to bude nutné, i neslýchanému vývoji.“

Na konec své řeči Svatý otec poukázal na Krista jako dirigenta jednoho sboru a vypůjčil si pro tento účel vyobrazení vzkříšeného Krista v přední části Auly Pavla VI.:

„Bratři a sestry, naděje je realita sboru! Podívejte se za má záda na sochu vzkříšeného Krista, dílo umělce Pericla Fazziniho, které na přání svatého Pavla VI. dominuje této aule. Sledujte Kristovy ruce – vypadají jako ruce dirigenta sboru. Pravá ruka je otevřená, řídí dohromady celý sbor, a protože se zvedá do výšky, vyzývá ke zvýšení hlasitosti. Naopak levá ruka jako by ukazovala na sólistu a říkala: ‚Teď jsi na řadě ty!‘ Kristovy ruce se najednou obracejí ke sboru i k sólistovi, aby se při koncertu role jednoho shodovala s rolí druhého ve vzájemném doplňování se. Prosím tedy: nikdy nebuďte sólisté bez sboru! (…) Obnovme tedy naši snahu tvořit jeden sbor ve vzájemné harmonii hlasů, v poslušnosti živému působení Ducha. O to prosím v modlitbě za každého z vás a za všechny.“