Jako patron rybářů, sedláků, řezníků, horníků, provazníků či nosičů vody, ale i Skotska, Řecka, Sicílie nebo Rumunska je uctíván svatý Ondřej, jehož památku slaví římskokatolická církev 30. listopadu. Bývá rovněž vzýván proti dně, bolestem v krku, křečím a růži (Ondřejova nemoc) a také za dobrou svatbu.
Ondřej byl Ježíšovým vrstevníkem a pocházel z Betsaidy v Galileji. V mládí žil spolu se svým mladším bratrem Šimonem, pozdějším apoštolem Petrem, v Kafarnau u Genezaretského jezera a oba si vydělávali na živobytí jako rybáři. Později se Ondřej stal učedníkem Jana Křtitele a potom i Ježíše Krista, ke kterému záhy přivedl i svého bratra. Jako apoštol křesťanství působil v Malé Asii, v Makedonii a v jižním Rusku a zemřel mučednickou smrtí v pokročilém věku, přibližně v sedmdesáti letech, v řeckém Patrasu, uvázán ke kříži ve tvaru písmene X, který se proto podle něj nazývá svatoondřejský.
V září 1964 papež Pavel VI. jako gesto dobré vůle vůči řecké pravoslavné církvi nařídil, aby byla jedna relikvie svatého Ondřeje, která se nacházela ve Vatikánu, vrácena do Patrasu. Jednalo se o kříž svatého Ondřeje, který byl z Řecka odvezen během křížových výprav burgundským vévodou a byl uchováván v kostele v Marseille. Do Patrasu se vrátil v lednu 1980. Později darovala katolická církev řecké pravoslavné církvi další relikvie svatého Ondřeje.