Svatý Mikuláš z Tolentina, přímluvce duší v očistci

10. září slaví katolická církev svátek svatého Mikuláše z Tolentina (1245–1305), italského řeholníka, kněze a mystika; prvního kanonizovaného člena řádu svatého Augustina.

Svatému Mikulášovi z Tolentina se připisuje mnoho zázraků, a to jak za jeho života, tak i posmrtně. Když z Boží milosti nějaký vykonal, žádal ty, kdo byli jeho svědky, aby si ho nechali pro sebe a nikomu o něm neříkali: „Díky Bohu, ne mně,“ říkával.

Věřící, na které zapůsobilo obrácení, k němuž došlo díky světcovu svědectví života, ho neustále žádali, aby se modlil za duše těch, kteří zemřeli, aniž by byli připraveni podílet se na Boží slávě. Tento úkol plnil Mikuláš vždy s pečlivostí a odpovědností. Mikuláš věděl, že ti, kteří zemřeli, aniž by očistili své hříchy, nemohou vstoupit do nebe, a proto potřebují pomoc a solidaritu těch, kteří se za ně ještě v tomto životě mohou modlit a přimlouvat. To mělo být pro světce jakýmsi posláním: zachraňovat duše z očistce. Ne nadarmo ho lidé mnoho let po jeho smrti začali nazývat „patronem svatých duší“ nebo „ochráncem duší v očistci“.

Podle augustiniánů Mikuláš jednou v noci spal ve své cele, když uslyšel hlas jednoho ze svých nedávno zesnulých spolubratří. Bratr Mikulášovi řekl, že je v očistci, a požádal ho, aby za něj a další duše, které se tam nacházejí, slavil eucharistii, aby je Kristovo milosrdenství vysvobodilo. Poté, co Mikuláš na tento úmysl sedm dní sloužil mši svatou, bratr k němu znovu promluvil, tentokrát mu poděkoval a ujistil ho, že mnoho duší, včetně jeho vlastní, je nyní u Boha.

Svatý Mikuláš z Tolentina musel snášet bolest a těžkosti. Mnich několik let trpěl silnými bolestmi žaludku a v některých obdobích se jeho zdraví zcela podlomilo. Jednoho dne, když byl vážně nemocný, se mu zjevila Panna Maria a dala mu jisté pokyny, které nakonec způsobily zázrak. Matka Boží mu řekla, aby si vzal kousek chleba, namočil ho do vody a snědl, a že pokud tak poslušně učiní, ona jeho neduhy vyléčí. Existuje i jiná verze příběhu, která uvádí, že to byla sama Panna Maria, která ho kousky chleba krmila.

Bůh tedy svatého Mikuláše vyléčil díky zásahu Panny Marie. Na základě těchto zkušeností začal světec žehnat kousky chleba a dávat je nemocným. Díky tomuto prostému gestu se mnozí uzdravili. Jako připomínka těchto zázraků se na svátek svatého Mikuláše připravují „mikulášské chlebíčky“, které se rozdělují mezi věřící. 

Svatý Mikuláš zemřel 10. září 1305 a byl pohřben v kostele kláštera v Tolentinu, který byl více než tři desetiletí jeho domovem. V roce 1345 byly jeho ostatky vykopány a jeho tělo bylo nalezeno neporušené. Jeho tělo bylo veřejně vystaveno a bylo rozhodnuto, že mu budou amputovány ruce, aby sloužily jako relikvie. Říká se, že v okamžiku amputace světcovy paže hojně krvácely, jako by byly odděleny od živého člověka. Sto let po této události se s ostatky mnicha stal další zázrak: relikviáře s jeho pažemi byly otevřeny a zjistilo se, že jsou v perfektním stavu a že v nich je stále krev..

Zdroj: Aciprensa