Svatý Matouš, apoštol a evangelista

21. září si připomínáme sv. Matouše, apoštola a evangelistu. Matouš žil v Kafarnaum na břehu Galilejského jezera a byl Ježíšem vybrán jako člen skupiny dvanácti apoštolů.

Jeho současníci jej považovali za zkaženého člověka, jeho srdce však v Ježíši našlo svobodu, po které jeho duše toužila. Po Pánově boku poznal cestu vykoupení, která mu pomohla dostat se ze stavu „veřejného hříšníka“ do stavu „spravedlivého člověka“ podle Božího zákona, tedy přikázání Lásky.

Matouš byl synem Alfea a před svým obrácením nesl jméno „Levi“, jak dosvědčují sv. Marek a sv. Lukáš ve svých evangelijních vyprávěních. Lévi byl „celník“, tj. výběrčí daní.

Celníci byli obvykle bohatí lidé, ale zároveň byli předmětem všeobecného odsouzení: jednak proto, že daně, které vybírali, považovali Židé za příliš vysoké a nespravedlivé (větší část jejich bohatství připadla invazním Římanům), a jednak proto, že se díky svému úřadu obohacovali na úkor bídy vlastního lidu. Oba důvody byly více než dostatečné k tomu, aby byli podle izraelského zákona považováni za „veřejné hříšníky“ se zkaženým charakterem.

Nic z výše zmíněného však zjevně příliš netrápilo Ježíše, který jednoho dne, uviděl Matouše, jak vybírá daně Přistoupil k němu a řekl: „Pojď za mnou!“ Když Matouš uslyšel Mistrovu výzvu, bez váhání vstal a následoval ho (srov. Mt 9,9). O této významné epizodě vyprávějí i další dvě synoptická evangelia (Mk 2,14; Lk 5,27).

V Markově a Lukášově evangeliu, v nichž jsou také seznamy dvanácti apoštolů, se Matouš objevuje na sedmém místě (Mk 3,13; Lk 6,14). Ve Skutcích apoštolů (Sk 1,13) je uveden také, ale až na osmém místě, za ním následuje Jakub, který je v této pasáži kuriózně nazýván „synem Alfeovým“, a proto se má za to, že oba apoštolové byli bratři.

Po Pánově nanebevstoupení zůstal Matouš kázat v Judsku a předpokládá se, že jeho evangelium bylo napsáno v aramejštině, pravděpodobně mezi lety 80 a 90 n. l. Později bylo přeloženo do řečtiny.

V prvních letech rané církve byl apoštol v kontaktu s křesťanskou komunitou v Judsku, a proto musel řešit konflikty mezi Židy, kteří chtěli následovat Ježíše, a těmi, kteří naopak lpěli na Starém zákoně. Proto je jeho evangelium důsledně formulováno tvrzeními o tom, proč je Kristus očekávaným Mesiášem.

Svatý Matouš je považován za patrona těch, kteří pracují v bankovnictví, účetních a finančních institucích. Je také patronem výběrčích daní a státních zaměstnanců. Často bývá zobrazován s knihou v ruce a jeho symbolem je postava okřídleného muže.

Na počest tohoto apoštola je na Františkově papežském erbu vyryto heslo Miserando atque eligendo (Milosrdně na něj pohlédl a vyvolil si ho), slova inspirovaná evangeliem popisují přesný okamžik Ježíšova setkání s apoštolem sv. Matoušem. Napsal je svatý Beda Ctihodný (asi 672-735), který v jedné ze svých homilií komentujících Matoušovo evangelium říká: „Vidit ergo lesus publicanum et quia miserando atque eligendo vidit, ait illi Sequere me“ (Ježíš tehdy uviděl celníka a pohlédl na něj s milosrdenstvím, vybral si ho a řekl mu: následuj mě).

Zdroj: Aciprensa