Svatý Martin z Tours, patron Papežské švýcarské gardy

11.⁠ ⁠listopadu slaví katolická církev svátek svatého Martina z Tours (4. století), římského vojáka, který konvertoval ke křesťanství, stal se biskupem a zapsal se do paměti církve jedním ze svých skutků milosrdenství.

Martin se narodil v Panonii (dnešní Maďarsko) kolem roku 316 jako syn pohanských rodičů. Jeho otec byl voják a sám Martin podle rodinné tradice vstoupil v 15 letech do římské císařské gardy. Během služby v armádě konvertoval ke křesťanství a byl přijat jako katechumen.

Martinova spojitost s vojenskou kariérou vedla katolickou tradici k tomu, že jej zvolila za patrona Švýcarské gardy, takzvaného „papežova vojska“, které kdysi plnilo konvenční funkce vlastní vojenským tažením při obraně vatikánských států v minulých staletích, ale dnes střeží pouze Vatikán a ty, kdo pobývají na jeho malém území nebo jím procházejí.

Když byl Martin kolem roku 337 s římskými vojsky v Amiens v severní Francii, uviděl u městské brány ležet žebráka, který se třásl zimou. Když ho uviděl, rozsekl svůj plášť mečem na dvě poloviny: jednu si ponechal z úcty k těm, kdo mu jej dali - k Říši, které sloužil -, zatímco druhou použil na přikrytí žebrákova téměř promrzlého těla. Gesto ohromilo všechny, kdo byli jeho svědky, protože římští úředníci zpravidla neměli nikdy projevovat soucit nebo lítost nad nikým, a už vůbec ne nad slabými.

Několik dní poté měl Martin sen, v němž se mu zjevil Kristus zahalený polovinou Matinova pláště a řekl: „Martin, ještě jako katechumen, mě zakryl tímto pláštěm." Následně Martinovi připomněl pasáž z Písma: „Amen, pravím vám, že pokud jste to učinili jednomu z těchto mých nejmenších bratří, mně jste to učinili“ (Mt 25,40).  Jako biskup se Martin věnoval evangelizaci a boji proti pohanskému vlivu v církvi, zejména proti vlivu gnosticismu. Přitom musel čelit španělsko-římskému biskupovi Priscillianovi (inspirátorovi heretického učení asketické povahy známého jako priscillianismus, blízkého manicheismu). Biskup Martin založil komunitu s názvem „Maius Monasterium“, známou také jako Marmoutier (Francie), a ve své evangelizační horlivosti strávil posledních 25 let života na cestách v oblastech Touraine, Chartres, Paříže, Autun, Sens a Vienne. Smrt ho zastihla v Candes (dnes Candes-Saint-Martin) v roce 397. 

Po jeho smrti byla nalezena půlka pláště, kterou kdysi daroval žebrákovi, a uložena do urny, kde byla postavena malá svatyně, která sloužila i jako místo uctívání. Předpokládá se, že používání termínu „kaple“ pro označení malé svatyně pochází z příběhu o svatém Martinovi. Protože latinský výraz pro „půlku pláště“ je „kaple“, říkávalo se: „Modleme se tam, kde je kaple“, čímž se odkazovalo na světcovu svatyni. Zvyk se vyvinul v kratší a hovorovější použití výrazu „pojďme ke kapli“. Slovo „kaple“ tak díky své vulgarizaci začalo označovat jakoukoli budovu nebo malý prostor určený výhradně k modlitbě nebo liturgii. S tímto významem se tedy výraz dostal do mnoha jazyků, včetně španělštiny.

Svatý Martin je patronem zemí, jako je Francie a Maďarsko. Je také patronem významných měst, jako je hlavní město Argentiny: Buenos Aires.

Zdroj: Aciprensa