4. listopadu si katolická církev připomíná svatého Karla Boromejského, milánského arcibiskupa a velmi významnou postavu katolické protireformace v 16. století. Papež sv. Jan Pavel II. si ho velmi vážil a považoval ho za svého patrona.
Svatý Karel Boromejský se narodil v roce 1538 v Miláně. Po studiu práv v Pavii vstoupil do služeb svého strýce, papeže Pia IV., a rychle se dostal na vysoké církevní pozice. Aktivně se podílel na reformách třetího zasedání Tridentského koncilu, přičemž ovlivňoval církevní architekturu, hudbu a vzdělávání duchovních. Jeho reformní úsilí a morální zásady mu přinesly mnoho nepřátel. Řád Humiliátů, který se cítil jeho působením ohrožen, na něj dokonce zorganizoval atentát, z něhož Karel vyvázl jen se zraněním. I přes tyto překážky pokračoval ve své službě, zejména během morové epidemie v Miláně, kdy osobně pečoval o nemocné a organizoval pomoc.
Život Karla Boromejského inspiroval i svatého Jana Pavla II., který v roce 1981 poukázal na duchovní i osudovou blízkost mezi nimi. Oba přežili atentáty a sdíleli společné jméno a oddanost církevní reformě, každý na svém koncilu — Karel na Tridentském, Jan Pavel II. na druhém vatikánském koncilu.
Svatý Karel zemřel v roce 1584, ale jeho příklad zůstává inspirací. Svým životem projevoval hlubokou lásku k chudým a nemocným, což se odrazilo i v činech Jana Pavla II., který často osobně navštěvoval potřebné a věnoval se sociální spravedlnosti.
Zdroj: Aciprensa, redakčně upraveno