Svatý Kajetán, patron chleba a práce a světec Prozřetelnosti

Každoročně 7. srpna slaví katolická církev svátek svatého Kajetána (1480–1504), patrona chleba a práce. "V oratoři vzdáváme Bohu hold adorací, v nemocnici se s ním setkáváme osobně," říkával tento vznešený muž, známý také jako "světec Prozřetelnosti".

Kajetán z Thiene – podle křestního jména – byl italský kněz, zakladatel řádu řádových kleriků, jehož členové se nazývají theatini. Narodil se 1. října 1480 ve Vicenze (Itálie) a zemřel 7. srpna 1547 v Neapoli. Studoval na univerzitě v Padově, kde v roce 1504 získal dvojí doktorát z občanského a kanonického práva.

Po dokončení studií se Kajetán přestěhoval do Říma, kde byl jmenován apoštolským protonotářem papeže Julia II. V papežových službách se zúčastnil pátého lateránského koncilu. Když papež v roce 1513 zemřel, Kajetán opustil dvorský život a začal se připravovat na kněžství. O několik let později, ve věku 35 let, byl vysvěcen na kněze. V té době založil "Oratorium Boží lásky" (1516), instituci velmi podobnou jiným oratoriím – tvořenou kleriky a laiky. Oratoře vznikly jako reakce na lehkomyslnost, do níž mnozí členové církve upadali, a vyzývali věřící, aby se scházeli k praktikování modlitby a bratrství.

V roce 1518 se Kajetán vrátil do Vicenzy, svého rodného města. Když mu zemřela matka, věnoval se zakládání a vedení nemocnic specializovaných na péči o nevyléčitelně nemocné, především syfilidou, ve městech, jako jsou Verona, Vicenza a Benátky. V roce 1524 založil v Římě spolu s biskupem Janem Petrem Caraffou (1476–1559), který byl později zvolen papežem pod jménem Pavel IV., "řád theatinů" (neboli řádových kleriků). Řád pravidelných kleriků usiloval o obnovu církve obecně, ale zejména o obnovu kléru; usiloval také o obnovu hlásání nauky, péči o nemocné a obnovu častého užívání svátostí.

Poté, co byl Kajetán umučen vojsky Karla V. při plenění Říma v roce 1527, byl převezen do Benátek, odkud se věnoval vedení řádu, který založil. V roce 1533 byl poslán do Neapole, kde o několik let později zemřel. Právě v tomto období se Kajetán – povzbuzováním k úctě k Nejsvětější svátosti, pomocí chudým a nemocným a obnovou řádového kléru – navždy zapsal do dějin neapolského lidu a probudil v něm náklonnost a úctu, kterou k němu projevují dodnes.

Svatý Kajetán byl mužem velké apoštolské horlivosti a neklidu. Již během svého působení v Benátkách říkal: "Nebudu spokojen, dokud neuvidím křesťany, jak přistupují k nebeské hostině s prostotou hladových a radostných dětí, a ne plni strachu a falešného studu".

Jako Lutherův současník, který si uvědomoval nebezpečí protestantské "reformace", nepropásl žádnou příležitost, aby povzbudil a přinesl autentickou obnovu života a zvyků v církvi, aniž by musel útočit na její jednotu, jak to dělali protestanti. Proto vždy podporoval kreativní, zajímavé a inovativní iniciativy.

Jednu z iniciativ, kterou Kajetán podporoval, uskutečnil během svého pobytu v Benátkách, když podpořil Jeronýma Emilianiho – v té době člena Oratoře Boží lásky – při zakládání dalšího řádu řádových kleriků: Řádu otců Somaskanů. Emiliani působil v takzvaném špitále pro nevyléčitelně nemocné a byl benátským šlechticem, který se po dobrodružném mládí rozhodl v roce 1531 věnovat chudým a sirotkům jako laik. Svatý Jeroným Emiliani byl kanonizován v roce 1767 a následně prohlášen za univerzálního patrona sirotků a opuštěné mládeže.

Během svého působení v Neapoli svatý Kajetán organizoval a zakládal další hospice pro staré lidi a nemocnice. A nejen to: spolu s blahoslaveným Janem Marinonim vytvořil "Montes de Piedad", charitativní organizaci, která měla finančně pomáhat nejchudším a bojovat proti lichvářům té doby. Z této charitativní organizace se později stala dnešní Neapolská banka. Na sklonku svého života, i když byl velmi nemocný, nepřestával svatý Kajetán vydávat svědectví o intenzivní zbožnosti, která jím pohnula. Lékaři mu vzhledem k jeho neduhům doporučili, aby si na své prkenné lůžko dal matraci, na což světec odpověděl: "Můj Spasitel zemřel na kříži, nechte mě také zemřít na dřevě".

Papež František chová ke svatému Kajetánovi zvláštní náklonnost, stejně jako argentinský lid. V papežově poselství věřícím ze San Cayetana v roce 2013 František navrhl tohoto světce jako vzor toho, co by mělo být "kulturou setkání", tj. kulturou, v níž se osobně setkáváme s Ježíšem, abychom vytvořili ono "setkání" s druhými, "v němž uznáváme, že je tu někdo víc než já, kdo potřebuje víc než já... to znamená vyjít vstříc těm nejpotřebnějším"; stejně jako to dělal svatý Kajetán. V Argentině se nejznámější chrám na počest tohoto světce nachází v buenosaireské čtvrti Liniers. Je to poutní místo jeho ctitelů. Věřící zde každoročně prosí světce o chléb a práci a děkují mu za jeho přímluvu.

Zdroj: Aciprensa