27. prosince slaví katolická církev svátek svatého Jana Evangelisty, nejmladšího z dvanácti apoštolů, kterého označujeme jako „milovaného Ježíšova učedníka“, protože takový podle svého vlastního svědectví skutečně byl (srov. J 13,2-26).
Jan byl tím, kdo na žádost samotného Ježíše přijal Pannu Marii do svého domu a koho považujeme za patrona teologů a spisovatelů. Jan byl Žid z Galileje, syn Zebedeův a bratr Jakuba Staršího, s nímž pracoval jako rybář.
Jan byl jediný z Dvanácti, kdo byl na Kalvárii u paty kříže a držel ruku Panny Marie (J 19,26-27). Tam mu Ježíš dal svou Matku a požádal učedníka, aby se o ni postaral. Proto Písmo říká: „Vzal ji do svého domu“. Jan byl tím, komu byla Matka Boží svěřena do péče, aby ji ctil, sloužil jí a staral se o ni stejně jako Ježíš.
Když v neděli přišla zpráva, že Ježíšův hrob je prázdný, vyběhl Jan s Petrem ven, protože si mysleli, že Mistrovo tělo někdo ukradl. Když dorazili na místo, hrob byl prázdný, říká evangelium, pak „viděli a uvěřili“ (srov. J 20,1-10). Když se později Zmrtvýchvstalý Ježíš zjevil učedníkům u Galilejského jezera, Petr se zeptal na Janovu budoucnost a Pán odpověděl: „Když chci, aby zůstal, dokud nepřijdu, co je vám po tom? Ty pojď za mnou“ (J 21,23). Písmo říká, že kvůli této odpovědi se rozšířila fáma, že Jan nezemře, což sám apoštol popřel tím, že uvedl, že Pán nikdy neřekl: „Nezemře“.
Svatý Jan je autorem několika novozákonních textů: jednoho ze čtyř evangelií, knihy Zjevení a tří listů. Na rozdíl od ostatních apoštolů, kteří položili svůj život mučednickou smrtí, svatý Jan zemřel pokojně v Efezu kolem roku 100 n. l. ve věku 94 let, jak uvádí svědectví svatého Epifania.
Zdroj: Aciprensa