Svatý Ignác z Loyoly, zakladatel Tovaryšstva Ježíšova

31. července slaví katolická církev svátek svatého Ignáce z Loyoly, zakladatele Tovaryšstva Ježíšova, řeholního řádu, který hrál rozhodující roli v katolické reformaci - známé také jako protireformace - v 16. a 17. století.

Členové Tovaryšstva Ježíšova - jehož prvním představeným byl svatý Ignác - jsou známí jako "jezuité" a dodnes působí ve službách církve v oblasti vzdělání a kultury.

Svatý Ignác z Loyoly je považován za patrona duchovních cvičení a rekolekcí, zároveň je patronem příslušníků armády nebo ozbrojených sil.

Tento velký světec je jedním z mistrů "rozlišování duchů" (schopnosti najít hlas Božího Ducha v detailech či situacích každodenního života). Dal také novou podobu "duchovním cvičením", praxi charakteristické pro křesťanskou tradici, která spočívá v umlčení zevnějšku (hluku světa), aby bylo možné vstoupit do nitra duše, svatyně, v níž zní hlas Stvořitele.

Ve snaze následovat Krista rozvinul Ignác charakteristickou spiritualitu, která inspirovala zrod a růst četných duchovních rodin v církvi i nejrůznějších pastoračních iniciativ a děl.

TJ, řád založený Ignácem, poskytuje církvi po staletí misionáře, vychovatele a evangelizátory po celém světě. Vzešly z něj stovky světců a mučedníků, kteří položili své životy pro "větší slávu Boží".

Íñigo (Ignác) López de Loyola se narodil v roce 1491 v Azpeitii v Baskicku (Španělsko). Od mládí se chtěl stát vojákem. Když se však v roce 1521 zúčastnil bitvy u Pamplony, byl raněn a raději zanechal zbraní a stal se služebníkem církve. 

K obrácení ho přivedla četba Života Kristova, díla kartuziánského mnicha Ludolfa Saského, a také Flos sanctorum (sbírka životů svatých, kterou napsal dominikánský mnich Jacobus de Voragine). Četba obou děl jej výrazně ovlivnila a přiměla ho k zamyšlení nad legendárními životy těch, kteří žili a zemřeli pro Krista, jenž všechny volá ke svatosti.

Ignác se sám sebe ptal: "Co kdybych udělal totéž co svatý František nebo svatý Dominik?"

Jan Pavel II. o procesu Ignácova obrácení řekl: "Uměl poslouchat, když se uprostřed léčení zranění po bitvě v jeho srdci silně ozval Boží hlas. Byl vnímavý na vnuknutí Ducha Svatého."

Mezi jeho nejvýznamnější spisy patří "Duchovní cvičení", soubor meditací uspořádaných tak, aby se člověk setkal sám se sebou a s Bohem působícím v jeho životě. Exercicie jsou skutečným pilířem moderní katolické spirituality.

Papež Pius XI. s odkazem na toto dílo kdysi prohlásil, že ignaciánská metoda modlitby "vede člověka cestou sebezapření a zvládnutí zlozvyků k nejvyšším vrcholům kontemplace a božské lásky."

Papež František, první jezuitský pontifik v dějinách Církve, se při oslavě svátku svatého Ignáce na začátku svého pontifikátu (2013) zamyslel nad heslem, které Tovaryšstvo reprezentuje: "Iesus Hominum Salvator" [Ježíš, Spasitel lidí]. Papež bratřím jezuitům připomněl, že jsou povoláni mít vždy ve svém středu Krista a církev, které jsou povinni sloužit.

Svatý Ignác z Loyoly zemřel v Římě 31. července 1556. Papež Pavel V. ho v roce 1609 blahořečil a Řehoř XV. jej v roce 1622 kanonizoval. Dnes jeho ostatky spočívají v kostele Gesù v Římě.

Zdroj: Aciprensa