Svatý Ignác z Antiochie, učedník sv. Jana

Dnes, 17. října, slaví katolická církev svátek sv. Ignáce z Antiochie (35 - cca 107), otce církve a žák apoštola Jana, kterému náleží titul „apoštolský otec“.

Svatý Ignác z Antiochie se zasloužil o zavedení označení církve založené Ježíšem Kristem jako „katolická“. V jednom ze svých nejznámějších pastýřských listů píše: „Kde je Ježíš Kristus, tam je katolická církev“. Přídavné jméno ženského rodu „katolická“ pochází z řeckého slova „katholikós“, což znamená „všeobecná“. Jinými slovy, Ignácovým záměrem bylo vyjádřit to, co bylo jasně prožíváno mezi členy „ekklesie“, společenství založeného Kristem: které má „univerzální“ charakter, kde není místo pro vyloučení, kam jsou zváni všichni, pokud chtějí být jako Ježíš. Všichni jsou povoláni k tomu, aby se stali její součástí - což je pro tehdejší dobu skutečná novinka: muži i ženy, Židé i pohané, bohatí i chudí, mocní i slabí, svobodní i otroci. Jinými slovy, lidé všech původů. K tomu, aby se člověk stal součástí církve, stačilo chtít jít ve stopách Krista, který procházel světem a konal dobro, osvobozoval člověka od hříchu a smrti.

Ignác se narodil v Sýrii, pravděpodobně v roce 35, a zemřel násilnou smrtí v Římě, hlavním městě císařství, pravděpodobně mezi lety 107 a 110. Byl třetím biskupem Antiochie (70-107 n. l.), města ležícího v dnešním Turecku. Antiochie, křesťanská komunita, kterou Bůh svěřil Ignáciovi, byla ve své době jednou z největších a nejsilnějších. Bývala nazývána „matkou pohanských církví“; výraz, jehož významu Ignác velmi dobře rozuměl a který ho vedl k tomu, aby bděl nejen nad svým stolcem, ale také nad každým následovníkem Ježíše Krista.

V době římského císaře Trajána byl svatý Ignác uvězněn a odvezen do Říma, aby tam byl popraven. Na cestě ke své mučednické smrti napsal Ignác řadu dopisů různým křesťanským církvím, aby je vedl a posílil jejich jednotu v Kristu. Na začátku každého listu vedle svého jména napsal „Theophorus“, což v řečtině znamená „nositel Boha“, jako náznak toho, jak chápal své vlastní poslání. V jednom z těchto dopisů sám sebe označuje za „muže pověřeného úkolem jednoty“. Papež Benedikt XVI. ho proto nazval „doktorem jednoty“. Ikonografie zpravidla zachycuje okamžik jeho mučednické smrti a zobrazuje světce vedle dvou lvů.

„Být pšenicí Boží, rozemletou zuby divokých šelem a proměněnou v čistý chléb Kristův.“ (Ignác Antiochijský, Ad Řím 4, 1)

Zdroj: Aciprensa