Svatý František z Assisi, světec, který přijal chudobu z lásky ke Kristu

V pátek 4. října si připomínáme památku sv. Františka z Assisi (asi 1182-1226), světce, který se ve svých nejniternějších bolestech spojil s Kristem, posvětil se přijetím chudoby a učil druhé poznávat Boha v přírodě.

Svatý František z Assisi (1181/1182 – 1226) byl italský kazatel a zakladatel řádu františkánů, který se stal symbolem skromnosti, pokoje a lásky ke všemu stvořenému. Narodil se v Assisi do bohaté rodiny obchodníka s látkami a už v mládí se těšil výsadám a blahobytu vyšší třídy. Jeho životní cesta se však dramaticky změnila po zkušenostech s válkou a nemocí, což jej dovedlo k hlubokému vnitřnímu obratu. František se vzdal veškerého majetku a začal žít v naprosté chudobě, aby následoval Krista a hlásal evangelium s důrazem na pokoru a službu druhým.

Jedním z klíčových momentů Františkova života bylo setkání s malomocným mužem, kterého původně odmítal z důvodu strachu. Toto setkání ho proměnilo natolik, že se rozhodl veškerý svůj život zasvětit péči o nemocné a chudé. Je znám také pro svůj vztah k přírodě – František považoval zvířata, rostliny a celou přírodu za Boží dílo. Jeho proslulé „Kázání ptákům“ a „Píseň bratra slunce“ (či „Chvalozpěv stvoření“) oslavují krásu a harmonii světa.

V roce 1209 založil řád menších bratří (františkáni) a v roce 1212 pomohl svaté Kláře z Assisi založit ženskou větev řádu, klarisky. Jeho radikální chudoba, pokora a láska k bližním byly neobvyklé i pro jeho dobu a přitahovaly mnoho následovníků. Roku 1224 byl František během modlitby na hoře La Verna označen stigmaty – znaky Kristova umučení, které nesl až do své smrti.

Svatý František z Assisi zůstává inspirací i v naší moderní době, kdy čelíme přírodním katastrofám, jako jsou povodně, a politické a válečné konflikty ve světě. Jeho postoj k přírodě nás vybízí k větší úctě a ochraně životního prostředí – připomíná nám, že naše planeta je naším společným domovem, který bychom měli s láskou a respektem udržovat pro budoucí generace. Františkova láska k pokoji a snaha o usmíření nás mohou inspirovat k hledání nenásilných řešení konfliktů, ať už jde o rodinné spory nebo globální krize. Jeho víra v bratrství a solidaritu, i přes vlastní utrpení a nemajetnost, může být příkladem v době, kdy často vnímáme společnost jako roztříštěnou a individualistickou.

V kontextu nedávných povodní a zpráv o válce nám Františkovo poselství připomíná důležitost soucitu a vzájemné pomoci. Stejně jako on kdysi pomáhal malomocným a chudým, i my se můžeme snažit podporovat své bližní v těžkých časech, ať už jde o fyzickou pomoc, duchovní podporu nebo finanční příspěvky na obnovu poničených oblastí. V době, kdy je mnoho z nás zahlceno materialismem a hektickým způsobem života, nás František inspiruje k zamyšlení nad tím, co je v životě skutečně důležité – láska k bližním, respekt k přírodě a hledání míru uvnitř sebe i kolem nás a ukazuje, že i v malých skutcích se skrývá velká síla – síla, která dokáže měnit svět a přinášet naději i v těch nejtemnějších časech.