Dnes, 3. prosince, si připomínáme sv. Františka Xaverského (1506-1552), typického jezuitského kněze a španělského misionáře 16. století. Tradice ho často označuje za „velikána misijních dějin“, a to díky jeho evangelizační činnosti a duchovní síle.
Sv. František Xaverský se narodil v roce 1506 na hradě Xavier ve španělském městě Navarra nedaleko Pamplony. Pocházel ze šlechtické rodiny, v 18 letech byl poslán studovat na univerzitu v Paříži, kde se seznámil s Inigem de Loyola, budoucím svatým Ignácem z Loyoly. František s ním navázal hluboké přátelství, takže se stal členem malé skupiny, která se později stala zakladatelským jádrem Tovaryšstva Ježíšova, jednoho z nejpočetnějších a nejvýznamnějších řeholních řádů. Po studiích absolvoval František pod Ignácovým vedením duchovní cvičení a připravoval se na svátost kněžství, kterou přijal v italských Benátkách.
Na první misijní výpravu Tovaryšstva byl František vyslán do Indie, avšak krátce před vyplutím obdržel světec nečekanou zprávu od krále: papež ho jmenoval apoštolským nunciem na Východě. Po dlouhé plavbě, během níž se František zastavil jen na několik dní v Mosambiku, dorazil 5. května 1542 spolu s dalšími dvěma jezuitskými společníky do Goa, hlavního města portugalské Indie.
V Goa se jezuité v čele s Františkem Xaverským ocitli v obtížné situaci. Mezi Portugalci panoval mravní úpadek a mnoho pokřtěných se odvrátilo od své víry. Kromě jiných nešvarů se osadníci chovali krutě k domorodcům. Proto se světec ujal nelehkého úkolu zastavit zneužívání obyvatel a vyučovat domorodce katechismu. Mezi obyvateli docházelo k tolika obrácením, že se jim světec neúnavně snažil duchovně sloužit. V jednu chvíli napsal dopis svým jezuitským bratřím v Evropě, ve kterém vyprávěl, jak jednou zůstal bez sil, téměř neschopen pohnout rukama, kvůli množství křtů, které vykonal během jediného dne.
Světec zůstal v Indii až do svého odjezdu do Japonska v roce 1549, kde to opět neměl jednoduché. Někteří obyvatelé sice konvertovali, ale obecně se na křesťany dívali s nelibostí, protože nedodržovali místní zvyky a hlásali Boha zcela cizího jejich tradicím, v němž například nebylo místo pro odpuštění nebo milosrdenství. František Xaverský se na čas vrátil do Indie a poté se přesunul do Malakky (dnes součást Malajsie), kde se začal připravovat na cestu do Číny, jejíž území bylo považováno za nepřístupné cizincům. Světci se podařilo sestavit výpravu a dorazit na opuštěný ostrov Sanchon (Svatý Jan) u pobřeží pevninské Číny, asi 100 km jižně od Hongkongu. Tam vážně onemocněl a zemřel 3. prosince 1552, aniž by se mu podařilo dosáhnout země, kterou toužil evangelizovat.
Svatý František Xaverský byl kanonizován 12. března 1622. V tento den byli kanonizováni i další velcí světci: Ignác z Loyoly, svatá Terezie z Avily, svatý Filip Neri a svatý Isidor.
Zdroj: Aciprensa, redakčně upraveno