Svatý František Saleský, patron všech novinářů

24. ledna slaví katolická církev svátek sv. Františka Saleského, ženevského biskupa a učitele církve, známého jako „světce laskavosti“. Údajně měl výbušnou povahu, ale spoléhal na Boží milost a mateřskou péči Panny Marie, aby tuto neřest zmírnil a stal se mužem ctnosti. František Saleský je také patronem katolického tisku, novinářů a spisovatelů. Je považován za duchovního učitele, který inspiroval světce, jako byl Don Bosko či sv. Terezie od Dítěte Ježíše.

František se narodil v roce 1567 na zámku Sales v Savojském vévodství (tehdy součást Svaté říše římské). Byl nejstarší ze šesti sourozenců. Měl neklidnou povahu, a to až do té míry, že jeho matka a  chůva musely vyvinout velké úsilí, aby se o něj postaraly. Jeho otec chtěl, aby František měl dobrou výchovu, a tak mu vybral za vychovatele kněze jménem Deage. Kněz byl velmi přísný, ale jak sám František později uznal, pomohlo mu to v jeho lidské a křesťanské formaci.

Nicméně Františkova temperamentní povaha si s ním i nadále zahrávala. Někdy se kvůli svým přehmatům nebo výbuchům stával terčem posměchu a ponížení a jeho duše musela nést tíhu zášti a touhy po pomstě. Jako vzdělaný muž dobrých mravů se však ovládal do té míry, že mnozí neměli o jeho výbušnosti ani tušení. 

Odešel studovat práva do Padovy, jak si přál jeho otec, ale zapsal se také ke studiu teologie. V jeho srdci se zrodila touha poznat Boží věci hlouběji. Ve 24 letech, se již s doktorátem vrátil ke své rodině, aby žil obyčejným životem mladého šlechtice. Jeho otec chtěl, aby se oženil a získal významné postavení, ale František chtěl zasvětit svůj život službě Bohu. Vyznal se otci ze své touhy stát se knězem. Zpočátku se setkal s jeho tvrdým odporem, ale nakonec souhlasil. František se zřekl panství Villaroger, které bylo jeho rodovým právem, a 10. května 1593 byl vysvěcen na kněze. 

Nejprve působil jako kanovník v Annecy, ale po smrti děkana kapituly ženevské katedrály se skupina vlivných lidí (včetně jeho bratrance, kanovníka Louise de Sales) přimluvila a požádala papeže, aby Františkovi udělil uvolněné místo.

Navzdory iniciativě svých přátel se František, jakmile mohl, představil papeži jako dobrovolník, který se vydal do oblasti Chablais (Savojsko), kde převládl kalvinismus a katolíci zde byli pronásledováni. Začal psát a vydávat své homilie v brožurách. V nich vykládal církevní nauku a vyvracel stanoviska kalvinistů. Tyto spisy se později staly součástí jeho slavného textu nazvaného „Kontroverze“.

Lidé však na Františkovi nejvíce obdivovali trpělivost, s jakou snášel obtíže a bolesti, které mu jeho post působil. Papež Františka potvrdil jako ženevského koadjutora a budoucí světec se vrátil do své diecéze, aby pracoval s dvojnásobným nasazením. Po smrti biskupa pak František nastoupil na jeho místo a usadil se v Annecy.

V tomto období měl František žačku Janu de Chantal, s níž v roce 1610 založil Kongregaci Navštívení Panny Marie. Duchovní vedení, které poskytoval de Chantal, jež byla později rovněž kanonizována, se stalo slavným „Úvodem do zbožného života“ - jeho nejznámějším dílem. 

V roce 1622 pozval Františka savojský vévoda do Avignonu. Biskup pozvání přijal, protože se staral o blaho francouzské části své diecéze. Cesta však byla riskantní kvůli kruté zimě a jeho zhoršujícímu se zdraví. Po setkání s vévodou se František vydal na zpáteční cestu, během které zemřel 28. prosince 1622 ve věku 56 let.

František Saleský byl v roce 1665 kanonizován. V roce 1878 ho papež Pius IX. prohlásil za doktora církve. Nedlouho poté ho Jan Bosco učiní patronem své nově založené kongregace - Zbožné společnosti svatého Františka Saleského - a Františka dal za vzor pro službu svých duchovních synů, „salesiánů“.

Zdroj: CNA