Svatý Dominik z Guzmánu, zakladatel dominikánů

Každoročně 8. srpna slaví katolická církev svátek svatého Dominika Guzmána, zakladatele řádu chudých kazatelů, dominikánů.

Dominik se narodil 8. srpna 1170 v Caleruega v Burgosu (Španělsko). Jeho matkou byla blahoslavená Juana de Aza a otcem ctihodný don Félix Núñez de Guzmán. Od svých 14 do 28 let žil Domink v Palencii, kde se mu dostalo pečlivého vzdělání v oblasti umění (humanitních věd), filozofie a teologie. Později v tomto městě působil čtyři roky jako učitel na katedrální škole.

V roce 1190 Dominik dokončil svá studia a přijal svátost kněžství. V té době panovala na Pyrenejském poloostrově napjatá atmosféra: kromě válečné přítomnosti Arabů – muslimského obyvatelstva – ve Španělsku docházelo k neustálým střetům mezi křesťanskými knížaty a pány. V oblasti Palencie panoval velký hladomor. Taková situace se hluboce dotkla Dominika, který soucítil s bídou, v níž mnozí žili, a rozhodl se dát do služeb těch nejpotřebnějších. Zbavil se většiny svého majetku a své osobní knihovny, aby shromáždil nějaké peníze a daroval je.

Jednoho dne přišla za Dominikem žena s tváří zalitou slzami. Vyprávěla světci, jak její bratr padl do zajetí Maurů a jak ho odvedli. Dominik se okamžitě rozhodl nabídnout se jako výkupné za tohoto muže. Toto jediné gesto plné odvahy a velkorysosti přimělo únosce, aby se vzdali úmyslu chlapce zadržet. Nakonec ani nebylo nutné, aby se Dominik vzdal. Odhodlání, které projevil, stačilo a vyneslo mu uznání lidu.

Dominik byl ve svých 24 letech povolán biskupem z Osmy, aby přijal místo kanovníka v katedrále, a o rok později byl vysvěcen na kněze. Později musel prelát odcestovat do Dánska z pověření krále Alfonse VIII. a rozhodl se vzít Dominika s sebou. Během cesty byl světec ohromen rozsahem albigenské hereze (katarství) v těchto zemích. To ho přivedlo k přesvědčení, že je nezbytné správně hlásat evangelium, a pokud bude hlásáno didaktickým způsobem, bude možné odvést nepozorné od bludů, a tím posílit víru lidí.

V roce 1207 se svatý Dominik plně věnoval své misijní a apoštolské činnosti. Spolu s ním se vytvořila skupina společníků, kteří sdíleli touhu být dobrými kazateli. Stejně jako Dominik i oni opustili veškeré pohodlí a žili z almužny. Dominik se věnoval výchově kněží, aby dokázali s lehkostí hlásat pravdivé učení. Později založil řád kazatelů (jehož členové byli později známí jako "dominikáni"). Řád byl založen v Toulouse (Francie) během tzv. albigenské křížové výpravy a později potvrzen papežem Honoriem III. 22. prosince 1216.

Během svého života obdržel Dominik třikrát papežskou žádost, aby se stal biskupem, ale vždy odmítl, aby se mohl starat o řád, který založil. Léta po roce 1216 byla léty usilovného duchovního úsilí; světec si nedal pokoj, dokud se jeho základy neupevnily.

Podle tradice podpořené četnými papežskými dokumenty měl svatý Dominik jedné noci při modlitbě vidění, v němž se mu zjevila Panna Maria a dala mu růženec, který označila za nejmocnější zbraň k získávání duší. Panna Maria ho naučila modlit se ho a požádala ho, aby totéž dělal pro všechny, co může. Také mu dala slib: každý, kdo se ho bude modlit, obdrží hojné milosti. Dominik se tak stal největším šiřitelem modlitby k Matce Boží, svatého růžence, mariánské modlitby par excellence.

Svatý Dominik z Guzmánu, který znal a léčil svatého Františka z Assisi, zakladatele Menších bratří – druhého velkého žebravého řádu – zemřel 6. srpna 1221 v Bologni (tehdy součást Svaté říše římské, dnes Německo). Bylo mu 50 let.

Papež Řehoř IX. ho v roce 1234 kanonizoval. Ve své řeči papež o Dominikovi řekl: "O svatosti tohoto muže jsem přesvědčen stejně jako o svatosti svatých Petra a Pavla".

Dominikáni a františkáni – oba členové takzvaných žebravých řádů – se stali pilíři, které podporovaly církev během krizí 13. století a pozdního středověku. Dnes jsou synové svatého Dominika s obnoveným zápalem nadále zváni ke krásnému dobrodružství hlásání Krista.

Teprve před několika lety (2021) se slavilo osmisté výročí smrti svatého Dominika Guzmána. Při této příležitosti zaslal papež František dopis bratru Gerardu Franciscu Timonerovi O.P., generálnímu magistru Řádu kazatelů, v němž uvedl: "V naší době, která se vyznačuje velkými proměnami a novými výzvami pro evangelizační poslání Církve, může Dominik sloužit jako inspirace pro všechny pokřtěné, kteří jsou jako misionářští učedníci povoláni oslovit všechny "periferie" našeho světa světlem evangelia a milosrdnou láskou Krista. Když Benedikt XVI. hovořil o věčném časovém horizontu vize a charismatu svatého Dominika, připomněl, že v srdci církve musí vždy hořet misijní oheň."

Zdroj: Aciprensa