Svatý Augustin, učitel církve a patron hledajících

28. srpna slaví katolická církev svátek svatého Augustina z Hippo (354-430), slavného biskupa starověku, který přivedl filozofii a teologii na cestu spolupráce, takže se ustálila struktura a způsob rozvoje křesťanské nauky jako "úložiště pravdy".

Augustin z Hippo, který disponoval mimořádnou duchovní vytříbeností a intelektuální hloubkou, zanechal nesmazatelnou stopu nejen v latinské církevní tradici, ale jeho myšlení mělo rozhodující vliv na západní vědu a vzdělanost. Ve svatém Augustinovi najde každá duše, která touží po pravdě, spolehlivého a důvěryhodného přítele, v němž není dvojznačnosti. Proto je patronem „těch, kdo hledají Boha“, ať už proto, že ho nikdy nepoznali, nebo proto, že bloudili na cestě. Svatý Augustin z Hippo je považován za jednoho z církevních otců a je zařazen do vybraného seznamu učitelů církve. Byl vynikajícím řečníkem, filozofem a teologem, autorem slavných textů včetně Vyznání a O Boží obci. Sloužil církvi jako kněz a biskup.

Svatý Augustin z Hippo se narodil 13. listopadu 354 ve městě Tagaste, které se nachází v severní Africe, na území dnešního Alžírska. Jeho rodiči byli Patricius Aurelius, římský občan, a Monika, křesťanka s osvědčenými ctnostmi, která dosáhla později také svatosti díky svému sebezapření a vytrvalostí, modlitbami za obrácení svého manžela a syna.

V mládí se Augustin oddával prostopášnému životu a světským radovánkám. Čtrnáct let žil se ženou, s níž měl syna Adeodata, který zemřel ve velmi mladém věku. Před svým obrácením ke křesťanství Augustin usiloval o slávu a prestiž: nejprve strávil nějaký čas v Kartágu (starověkém městě v severní Africe) a poté se přestěhoval do Říma, hlavního města říše. Nepochybně mu k tomu, aby se stal „velkým řečníkem“ (něco jako dnešní advokáti), pomohla jak jeho mimořádná bystrost a inteligence. Nejprve přijímal různé druhy učení a víry a po mnoho let byl spojován se sektou manichejců, jednou z mnoha variant gnosticismu.

Situace v jeho životě se začala měnit, když byl vyslán jako císařský řečník do Milána. Tam se setkal se svatým Ambrožem, tehdejším biskupem, jehož svědectví moudrosti a diskurzivních schopností na něj zapůsobilo jako nic předtím. Prozřetelně se Augustinovi díky tomuto svatému muži podařilo rozpoznat jak světlo Pravdy, které léta hledal, tak i temnoty, v níž se ocitla jeho existence.

Jednoho dne na zahradě uslyšel Augustin dětský hlas, který mu říkal: „Vezmi a čti, vezmi a čti“. Otevřel tedy namátkou Bibli, kterou měl po ruce. Jeho zrak padl na první místo, které spatřil: 13. kapitolu listu sv. Pavla Římanům, kde stálo: „Žijme řádně jako za denního světla: ne v hýření a opilství, v nemravnosti a bezuzdnostech, ne ve sváru a závisti, nýbrž oblečte se v Pána Ježíše Krista a nevyhovujte svým sklonům, abyste nepropadali vášním.“ (Řím 13,13-14).

Text a okolnosti se dotkly jeho duše, což urychlilo proces jeho obrácení. Rozhodl se změnit svůj život podle Krista a začal tím, že se zřekl rozkoší všeho druhu, které mu zatemňovaly duši, a začal žít čistě. V té době již nebyl zrovna mladíkem a z této doby pochází i jeho slavný povzdych: „Pozdě jsem tě miloval, ó Kráso věčně stará, věčně nová. Pozdě jsem tě miloval“ (Vyznání, kniha VII).

V roce 387 byl Augustin pokřtěn v Miláně spolu se svým synem; bylo mu 33 let. Vždy se domníval, že jeho obrácení přišlo pozdě a že promarnil velkou část svého života hledáním něčeho většího ve věcech, které jsou pouhým zdáním. Smrt jeho matky, svaté Moniky, v témže roce v něm zanechala velkou nespokojenost s nabytými vědomostmi, kterými se dříve chlubil.

Konečně si uvědomil všechnu lásku a nasazení, které jeho matka vložila do úsilí, aby změnil svůj život a přijal Krista. Nikdy předtím tak jasně nevnímal, že jeho matka byla ženou, která hluboce milovala svou rodinu, protože byla plná lásky k Bohu. Tato těžká zkouška spojená s nezměrnou vděčností poznamenala Augustina po celý zbytek života.

Po návratu do Afriky se Augustin rozhodl vést život plný rozjímání a modlitby. Bůh s ním však měl jiné plány. Při jedné bohoslužbě v Hippo mu biskup Valerio, který již dostal zprávu o jeho obrácení,  oznámil, že naléhavě potřebuje kněze, který by mu pomáhal v pastorační práci. Ačkoli se mu tato myšlenka zpočátku nelíbila, Augustin přijal je nabídku jako volání od Pána. Po nějaké době byl tedy vysvěcen na kněze a o pět let později na biskupa. Diecézi v Hippo spravoval 34 let a využíval svých intelektuálních a duchovních darů, aby se staral o potřeby stádce, které mu Bůh svěřil. Augustin bojoval proti herezím své doby, diskutoval proti proudům odporujícím víře, zúčastnil se několika biskupských koncilů v Africe a neustále cestoval s cílem správně hlásat evangelium. 

V srpnu 430 biskup Augustin onemocněl a 28. srpna zemřel. Jeho tělo bylo původně pohřbeno v Hippo, ale později bylo přeneseno do Pavie (Itálie).

V posledních desetiletích se papežové neustále vracejí k postavě tohoto velkého světce a představují ho jako příklad a inspiraci pro křesťany naší doby. Svatý Jan Pavel II. v roce 1986 u příležitosti XVI. stého výročí obrácení svatého Augustina vydal apoštolský list Augustinum Hipponensem (Svatý Augustin z Hippo) s cílem dělat osvětu o životě a díle tohoto učitele církve.

V lednu 2008 o něm Benedikt XVI. hovořil jako o „muži vášnivém a věřícím, s nejvyšší inteligencí a neúnavnou pastorační péčí... zanechal nejhlubší stopu v kulturním životě Západu a celého světa“. Benedikt XVI. říkával, že Augustin byl „dobrým společníkem na cestách“ v jeho životě a službě.

V srpnu 2013 o něm papež František při zahajovací mši svaté generální kapituly Řádu svatého Augustina (augustiniánů) rovněž hovořil těmito slovy: „Je to člověk, který dělá chyby, také se vydává špatnými cestami, hřeší - je hříšník -, ale neztrácí neklid duchovního hledání. A tak objevuje, že Bůh na něj čekal; ba že ho nikdy nepřestal hledat jako první“.

Zdroj: Aciprensa