Svátek Povýšení svatého kříže

14. září církev slaví svátek Povýšení svatého Kříže, který připomíná velikonoční utrpení Ježíše Krista a vykoupení lidstva jeho smrtí na kříži. Přinášíme informace o významu svátku.

Tento svátek má svůj původ v Jeruzalémě, kde se už v 5. století tohoto dne vystavovaly k veřejné úctě věřících části dřeva z Kristova kříže. Křesťanský Východ začal pak v tento den slavit dnešní svátek; v 7. století se jeho slavení rozšířilo i na Západ. Později se zároveň vzpomínalo také na znovuzískání svatého Kříže z Persie, kam byly jeho ostatky odneseny jako válečná kořist. Císař Hérakleios je v roce 628 přinesl zpět do Jeruzaléma.

Významu svátku Povýšení svatého Kříže předcházejí dvě události – jedna ze Starého, druhá z Nového zákona. Jak je psáno ve Starém zákoně, každý, kdo byl uštknut hadem, měl se podívat na měděného hada, kterého zhotovil Mojžíš a vztyčil na kůl. Když na něj nemocný pohlédl, uzdravil se. (srov. Nm 21, 4b-9).

Na tuto událost navazují a rozvíjejí ji novozákonní spisy. Sv. apoštol Pavel píše Filipanům: „Kristus Ježíš, ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno, takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán.“ (Flp 2, 6-11)

Je zde zdůrazněn protiklad ponížení – povýšení. Povýšení zde nelze chápat ve smyslu získání výhod nebo prestiže, naopak – znamená vlastně ponížení a utrpení, které Pán Ježíš z lásky k lidem dobrovolně přijal.

Evangelium podle Jana dodává: „Ježíš řekl Nikodémovi: Nikdo nevystoupil do nebe kromě toho, který sestoupil z nebe, totiž Syn člověka. Jako Mojžíš vyvýšil na poušti hada, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo věří, měl skrze něho život věčný. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen.“ (Jan 3, 13-17)

Středem Ježíšovy noční rozmluvy s Nikodémem je úvaha o příhodě s hadem na poušti, o níž čteme v prvním čtení dnešního svátku. Paralela je zřejmá: po vyvýšení z prvního příběhu nastupuje Kristovo ponížení z Listu sv. Pavla Filipanům a následné povýšení. Životu, který získal uštknutý pohledem víry na znamení hada, odpovídá „život věčný, který dává Ježíš povýšený na kříž tomu, kdo v něho a jemu věří."

Povýšením na kříž se projevuje spasitelská láska: „Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna.“ (v. 16) Smrt a oslavení Ježíše Krista jsou propojeny v tomto znamení lásky. Podle Jana je Kristovo povýšení na kříž, tj. jeho pascha (pozn.: tj. přechod – i ve významu ze smrti do života), kořenem spásy a zjevením jeho lásky. V ukřižovaném Ježíši je soud druhotný vzhledem k odpuštění a ke spáse.

Zdroj: Misál na každý den liturgického roku, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní vydří, 2000 (upraveno)