Svátek Panny Marie Bolestné

15. září, den po svátku Povýšení svatého Kříže, si katolická církev připomíná Pannu Marii Bolestnou. Matku, která tiše doprovázela svého Syna v nejtěžších chvílích jeho pozemského života.

Sled dvou událostí – Povýšení kříže a Panny Marie Bolestné – má hluboký význam: je to výzva k rozjímání o tajemství bolesti, která spojila životy Ježíše a Marie pro spásu lidstva. Ne nadarmo církev učí, že rozjímání o bolestech Matky Boží pomáhá lépe pochopit Kristovu oběť, můžeme se více přiblížit Mariině Nejsvětějšímu Srdci a každé srdce může být pak proměněno její obětavou láskou.

Úcta k Panně Marii Bolestné sahá až do starověku. Lze ji dokonce vysledovat až k počátkům církve, kdy si křesťané připomínali bolesti Ježíše Krista, které jsou vždy spojené s bolestmi jeho Matky Marie, jak jsou zaznamenány v evangeliích.

Až kolem roku 1239 ve Florencii řád servitů (bratří Služebníků Panny Marie) zvolil 15. září jako den památky Panny Marie uctívané v jejím utrpení. V 19. století jej papež Pius VII. oficiálně ustanovil jako svátek. 

Úctu k Panně Marii Bolestné v průběhu dějin šířilo i mnoho světců. Svaté Brigitě Švédské (1303–1373) Panna Maria ve zjevení řekla následující: „Dívám se na všechny, kdo žijí na světě, jestli je někdo, kdo se nade mnou slituje a rozjímá o mé bolesti, ale nacházím jen velmi málo těch, kdo myslí na mé soužení a utrpení... Proto na mě, má dcero, nezapomínej, neboť jsem zapomenutá a mnohými opovrhovaná. Dívej se na mou bolest a napodobuj mě, jak jen můžeš. Uvažuj o mém trápení a mých slzách a lituj, že Božích přátel je tak málo“. Panna Maria prostřednictvím svaté Brigity slíbila, že udělí sedm milostí těm duším, které ji budou ctít a doprovázet tak, že se budou denně modlit sedm Zdrávasů a rozjímat přitom o jejích slzách a bolestech.

Svatý Alfons Liguori (1696–1787) učil, že Kristus zjevil svaté Alžbětě Uherské (1207–1231), že udělí čtyři milosti těm, kteří rozjímají na bolestmi jeho blahoslavené Matky.

Zdroj: Aci Prensa