Svatá Terezie z Lisieux: Světice, která si vybrala malou cestu lásky

„Náš Pán nehledí ani tak na velikost našich činů, dokonce ani na jejich obtížnost, ale na lásku, s jakou je konáme,“ řekla svatá Terezie, která svým odkazem malé cesty lásky inspirovala miliony věřících. Její památku si připomínáme 1. října.

Svatá Terezie z Lisieux, známá také jako Terezie od Dítěte Ježíše se narodila 2. ledna 1873 ve francouzském Alençonu svatým manželům Ludvíkovi a Zélii Martinovým. Tereziina matka zemřela, když jí byly čtyři roky, a zanechala tak výchovu na otci a starších sestrách. 

O Vánocích roku 1886 Terezička prožila hluboký zážitek důvěrného spojení s Bohem, který popsala jako „úplné obrácení“. Téměř o rok později, při papežské audienci během pouti do Říma v roce 1887, požádala papeže Lva XIII. o povolení vstoupit v 15 letech do karmelitánského kláštera (neboli na Karmel) a toto povolení získala.

Po vstupu na Karmel se věnovala životu ve svatosti a vše dělala s láskou a dětskou důvěrou v Boha. S životem v klášteře bojovala těžce, ale rozhodla se, že se bude snažit být milosrdná ke všem, zejména k těm, které neměla ráda. Vždy konala drobné skutky lásky a malé oběti, aniž by jí záleželo na tom, jak nedůležité se zdají být. Tyto skutky jí pomohly hlouběji pochopit její povolání.

Ve své autobiografii Dějiny duše napsala, že vždy snila o tom, že bude misionářkou, apoštolkou, mučednicí, a přitom byla řeholnicí v tichém klášteře ve Francii. Jak mohla tyto touhy naplnit?

„Láska mi dala klíč k mému povolání. Pochopila jsem, že církev má Srdce a že toto Srdce hoří láskou. Věděla jsem, že jedna láska pohání členy církve k činům, že kdyby tato láska vyhasla, apoštolové by už nehlásali evangelium, mučedníci by už neprolévali svou krev. Pochopila jsem, že Láska zahrnuje všechna povolání, že Láska je všechno, že zahrnuje všechny časy a místa... jedním slovem, že je věčná! Pak jsem v přemíře své blouznivé radosti vykřikla: Ježíši, má Lásko... mé povolání, konečně jsem ho našla... Mé povolání je Láska!“

Terezie se 9. června 1895, na svátek Nejsvětější Trojice, obětovala jako oběť milosrdné Boží lásce a následujícího roku, v noci mezi Zeleným čtvrtkem a Velkým pátkem, zaznamenala první příznaky tuberkulózy, na niž ve svých 24 letech zemřela.

Terezie ve své nemoci rozpoznala tajemné navštívení božského Snoubence a utrpení uvítala jako odpověď na svou oběť z předešlého roku. Začala také procházet strašlivou zkouškou víry, která trvala až do její smrti o rok a půl později. „Její poslední slova: „Můj Bože, miluji tě“ jsou pečetí jejího života,“ řekl o ní papež Jan Pavel II.

Od smrti Terezie od Dítěte Ježíše se miliony lidí nechaly inspirovat její „malou cestou“ lásky k Bohu a bližnímu. Její přímluvě se připisuje mnoho zázraků. Během svého pozemského života předpověděla, že „své nebe stráví konáním dobra na zemi“.

Sto let po smrti Terezie z Lisieux ji papež Jan Pavel II. prohlásil za učitelku církve. Po svaté Kateřině Sienské a svaté Terezii z Avily je teprve třetí ženou, která byla prohlášena učitelkou církve.

Zdroj: CNA, redakčně upraveno