Svatá Monika, patronka žen a matek

27. srpna slaví církev svátek svaté Moniky, patronky žen, příkladné ženy a matky. „Kolik slz prolila tato svatá žena pro obrácení svého syna a kolik matek dnes také prolévá slzy, aby se jejich děti vrátily ke Kristu! Neztrácejte naději v Boží milost,“ řekl papež František při homilii na zahajovací mši svaté generální kapituly Řádu svatého Augustina 28. srpna 2013. Svatý otec narážel na zvláštní způsob, jakým svatá Monika (331–387) získala nebe.

Monika se narodila v Tagaste v severní Africe (dnešní Tunisko) roku 331. V mládí se po dohodě s rodiči provdala za Patricia, násilnického a záletného muže. Traduje se, že na otázku, co dělala, když měl její manžel špatnou náladu, odpověděla, že její strategií bylo nenechat se strhnout jeho špatnou náladou: pokud křičel, odpovídala mlčením; protože na boj jsou potřeba dva, a pokud bylo nejvhodnější nereagovat, mlčela, aniž by se přidala do hry na provokaci.

Možná by se dnes takový postoj mohl vydávat za jakousi formu poddajnosti nebo pasivity, ale bylo to něco úplně jiného: Monika používala jistou bezelstnost a velkou obezřetnost. Dobře věděla, že násilí, ať slovní nebo fyzické, vede jen k dalšímu násilí. Je proto logičtější se domnívat, že zvolila tu lepší cestu: cestu rozumu, vytrvalosti, oddanosti druhým, trpělivosti a naděje.

Svatá Monika, jak je zřejmé, hrála ve své rodině velmi aktivní roli. Nepřestávala se modlit a přinášet oběti za obrácení svého manžela, muže plného hořkosti. A obrácení nakonec dosáhla. Augustinův otec Patrik byl krátce před svou smrtí pokřtěn a opustil tento svět jako křesťan.

Augustin, její nejstarší syn, byl mladý muž sobeckých a prudkých postojů, který vedl zhýralý život a neměl zájem o víru. Monika trpěla, když viděla, jak se její syn odvrací od Boha, ačkoli chovala naději, že se obrátí stejně jako její manžel. Nadále se modlila a přinášela za svého syna duchovní oběti.

Vztah se synem procházel velmi obtížnými obdobími, kdy docházelo k napětí a nedorozuměním, která zkoušela Moničinu trpělivost a víru. Nejednou měla pocit, že její úsilí je marné, zvláště když viděla, jak se její syn chová nemorálně, jak je pohlcen rozkošemi a touží po slávě a bohatství.

Monika se prý od něj několikrát odvrátila a dokonce mu nedovolila, aby zůstal v jejím domě. V zoufalství se jednou setkala – slovy samotného Augustina – s „knězem, jistým biskupem, vzdělaným v církvi a vyškoleným v Písmech“, aby ho požádala, aby s Augustinem promluvil a přesvědčil ho o jeho omylech. Tehdy se Augustinovi od tohoto pastýře dostalo oné slavné odpovědi: „Buďte ujištěn, že není možné, aby se dítě tolika slz ztratilo“ (Vyznání III, 12, 21). Bůh jí tak dal útěchu, sílu, která jí chyběla, a moudrost, kterou potřebovala, aby lépe pochopila, že náš čas není vždy časem Božím.

Po mnoha letech nejistoty ohledně synovy spásy přinesly jeho modlitby konečně očekávané ovoce. Augustin se po dlouhé duchovní a intelektuální cestě, která ho uvrhla do prázdnoty, nechal o Velikonocích roku 387 pokřtít. Monika měla to štěstí, že mohla být v tomto období svému synovi po boku, protože ho následovala z Tagasty (severní Afrika) do Milána (Itálie), kde Augustin přijal křesťanství za podpory a duchovního vedení svatého Ambrože (340–397). Nedlouho poté, když byli Monika i Augustin na cestě zpět do Tagaste, Monika onemocněla a zemřela v přístavu Ostia Antica (dnešní Itálie). Bylo jí 56 let.

Papež Benedikt XVI. při modlitbě Anděl Páně 27. srpna 2006 potvrdil: „Svatá Monika a svatý Augustin nás vyzývají, abychom se s důvěrou obraceli k Marii, trůnu Moudrosti. Jí svěřujeme křesťanské rodiče, aby stejně jako Monika doprovázeli příkladem a modlitbou cestu svých dětí“.

Zdroj: Aciprensa