Svatá Magdaléna u Zbytin opět ožila

Někdejší vesnice Svatá Magdaléna se sklárnou poblíž obce Zbytiny na Šumavě zanikla po 2. světové válce a v roce 1989 se na jejím místě nacházely jen trosky zničeného kostela. Zásluhou německých rodáků byl kostel svaté Maří Magdalény v letech 1994–1995 opraven a znovu ho požehnal Mons. Václav Dvořák, tehdejší generální vikář českobudějovické diecéze.

Od té doby se zde každoročně v červenci konají poutě ke cti světice Marie Magdalény. Letošní poutní mši svatou celebroval Mons. Vlastimil Kročil, biskup českobudějovický a koncelebroval novokněz P. Vojtěch Razima. Jako každý rok se sem sjeli poutníci ze všech koutů České republiky a z Německa.

Při mši svaté se četl známý úryvek ze začátku osmé kapitoly Janova evangelia. Pokrytečtí žalobci se ptají Pána Ježíše: „Co říkáš, máme tuto ženu kamenovat?“ (J 8,5) Chtějí ho zahnat do úzkých, obvinit ho a odsoudit. Odcházejí však s nepořízenou, ba doslova se vytrácejí vědomi si vlastních hříchů. Pán Ježíš svým „Kdo z vás je bez hříchu, první hoď po ní kamenem,“ (J 8,7) zachránil před smrtí nejen cizoložnou ženu, ale i sebe. Odhalil svědomí všech přítomných a vynesl na světlo spravedlnost lásky, která je naplněním zákona (Řím 13,8 – 10). Přítomné ženě řekl: „Jdi a již více nehřeš,“ (J 8,11) a těmi slovy jí vrátil nejen život, ale i naději a důstojnost. Ta, která hledala lásku v lidské rovině a v tělesné žádostivosti, se otvírá lásce duchovní.

„Pán Ježíš má sílu proměnit srdce každého z nás, jen mu musíme dát šanci. On odsuzuje hřích, ale zachraňuje hříšníka,“ pronesl ve své homilii slova povzbuzení biskup Vlastimil.
Ve druhé části svého kázání hovořil otec biskup o důstojnosti ženy. Posteskl si, že některé přicházejí do chrámu oblečeny jako na plovárnu bez ohledu na to, že jde o setkání s Kristem, a strhávají tak na sebe pozornost. A právě ženám adresoval svou výzvu: „Uvědomte si, že muži potřebují Krista k tomu, aby vás dokázali ctít jako ženy podle obrazu Boha. Bez něj to nedokáží.“ A dívkám doporučil: „Hledejte si muže, kteří mají víru, kteří milují Ježíše Krista, aby respektovali vaši důstojnost, která je posvátná a tak drahá Ježíši Kristu.“

Biskup Kročil se také věnoval samotnému hříchu posuzování a odsuzování. „Jak často kritizujeme a pomlouváme druhé, s jakou lehkostí na ně dokážeme házet špínu,“ povzdechl si. A dodal: „Uvědomme si, že když na druhého člověka ukazujeme prstem, tři prsty ukazují na nás.“ A vyzval, abychom se obraceli ke Kristu a prosili ne za odsouzení druhých, ale především za odpuštění pro nás samé. Řekl: „Učme se od Pána Ježíše, co znamená milosrdenství, co znamená nesoudit a neodsuzovat bližní a ty druhé. Učme se být neústupní vůči hříchu, počínaje svým vlastním, ale milosrdní a shovívaví vůči svým bližním. AMEN.“

V závěru mše svaté promluvil biskup Vlastimil k rodákům a jejich blízkým: „Skláním se před vámi, že ještě po osmdesáti letech přijíždíte na toto místo a že se podílíte na jeho obnově. Je to tím, že vaši předci měli víru a jedině s vírou se dá předávat důležité poselství dalším generacím. Z vlastní zkušenosti vím, že mnozí Češi, kteří odešli do zahraničí, víru neměli a již ve druhé generaci splynuli s národem, do něhož se přistěhovali, a ztratili kontakt se svou domovinou. Chtěl bych popřát vám všem, kteří sem přicházíte zblízka i zdaleka, abyste si uchovali víru v Ježíše Krista, protože jedině ta nás může nadále spojovat. Za vše Pán Bůh zaplať.“

Text a foto: Stanislava Vitoňová