Svatá Edita Steinová, karmelitka židovského původu, oběť nacismu

9. srpna slaví katolická církev svátek svaté Edity Steinové, bosé karmelitky, filozofky, německé židovské mystičky a mučednice. Edita, jež přijala řeholní jméno sestra Terezie Benedikta od Kříže, se narodila 12. října 1891 v Breslau, když bylo město ještě německou provincií, která se později stala součástí Polska.

Edita se narodila v židovské rodině a byla vychována jako Židovka. Během dospívání a raného mládí však postupně začala své náboženství zpochybňovat, až přijala ateismus. O mnoho let později se jako významná studentka filozofie na univerzitě v německém Göttingenu setkala s "fenomenologií" - tehdy novou filozofickou perspektivou, která se vyznačovala základním nárokem na obnovu vědy a poznání.

Edita jako studentka vynikala díky své intelektuální pronikavosti. Filozof Edmund Husserl, otec fenomenologie, ji přijal jako asistentku. Edita tuto pozici zastávala ještě před Martinem Heideggerem, dalším z nejvýznamnějších filozofů 20. století. Po překonání obtíží spojených s postavením ženy v tehdejším akademickém světě získala Edita titul z filozofie na univerzitě ve Freiburgu.

Když vypukla první světová válka, přihlásila se k Červenému kříži jako zdravotní sestra a byla vyslána do polní nemocnice. Následující roky byly velmi těžké: Edita na vlastní kůži zažila válečnou tragédii a na vlastní kůži poznala, v čem spočívá lidská křehkost. Uprostřed hrozných okolností, které ji obklopovaly, se snažila být vždy laskavá, velkorysá a nápomocná.

Po válce, v roce 1921, se Edita rozhodla navštívit svou přítelkyni, která ovdověla, aby jí dělala společnost. Překvapilo ji, že ji zastihla s neobvyklým klidem a rezignací: zasáhl ji klid a víra, které z této ženy vyzařovaly navzdory bolesti ze ztráty. Její přítelkyně se jí pak svěřila, že právě víra v Boha je to, co ji podporuje. Edita se téměř okamžitě začala zajímat o zdroj duchovního klidu, po kterém toužila: o křesťanství. Pak si přečetla autobiografii svaté Terezie od Ježíše. V té době několik jejích přátel a kolegů z fenomenologického kroužku procházelo podobnými zkušenostmi. Nejeden z nich konvertoval ke katolicismu, což zvýšilo intenzitu jeho zájmu. Tento intelektuální a duchovní přístup k životu Terezie z Avily ji hluboce proměnil. Radikální zpochybňování smyslu vlastního života a hledání pravdy vyvrcholilo jejím "přijetím" katolické víry.

Po období své osobní očisty požádala o křest. Vyhledala pomoc kněze a po přípravě přijala v roce 1922 svátost křtu. Edita konečně našla to, co v hloubi své bytosti vždy hledala. Nebylo neobvyklé slyšet ji - již jako věřící - říkat, že tím, že se stala katoličkou, se velmi zvláštním způsobem "cítila více Židovkou": židovský národ čekal na Mesiáše a ona ho našla. Ježíš Kristus byl nyní smyslem její víry a života.

Postupně se vynořila další otázka: profesní neklid. Edita pokračovala v osobní cestě v doprovodu duchovního vůdce. Začala pracovat jako učitelka na pedagogické škole dominikánek svaté Madeleine, přednášela, překládala knihy, odborně vynikala, a kdykoli mohla, utíkala, aby našla potřebný klid. Jejím oblíbeným místem bylo benediktinské opatství Beuron.

Mezitím se politická situace v Německu zhoršovala - byla to léta morálního úpadku v její zemi. Nacionálně socialistický režim ji identifikoval a zakázal jí vyučovat. Přesto Edita neklesala na mysli. Její víra dozrála a ona zjistila, že je povolána k řeholnímu životu: vstoupila do karmelitánského kláštera v Kolíně nad Rýnem jako postulantka. Tímto krokem se definitivně rozešla se svou minulostí a zřekla se prestiže a slávy akademického světa. Dne 15. dubna 1934 přijala karmelitánský hábit a jméno Terezie Benedikta od Kříže.

V té době se situace Židů zhoršila a Edita požádala o přeložení do jiného kláštera, aby neohrozila životy svých společníků. Byla poslána do komunity v Holandsku spolu se svou sestrou Rosou, která rovněž konvertovala ke křesťanství a sloužila jako laická sestra. Nacisté vyhrožovali deportací evropských Židů, včetně konvertitů. Postup, který strana zvolila, již vyvolával odmítavý postoj svobodného světa a mezinárodní odsouzení. Katolická církev se díky úsilí papeže Pia XII. stala baštou obrany židovského národa. Navzdory nesčetným tlakům stál Pius XII. pevně na straně pronásledovaných a týraných.

Okupační nacistická vojska v Holandsku prohlásila všechny židovské katolíky za "osoby bez státní příslušnosti", které mají být zatčeny a deportovány. Do karmelitánského kláštera, kde Edita a Rosa bydlely, vstoupil nacistický vojenský kontingent a odvedl je. Obě byly převezeny do koncentračního tábora Westerbork v Nizozemsku. Edita se uprostřed této vyhrocené situace snažila pomáhat a utěšovat své spoluvězeňkyně. 

O několik týdnů později byly Edita a Rosa poslány do koncentračního tábora Osvětim (okupační území v Polsku). Byly součástí skupiny asi tisíce Židů. Sestry Steinovy dorazily do tábora 9. srpna 1942. Pak už se dělo jen nevyhnutelné: nově příchozí vězni byli organizovaně odváženi do plynové komory. V jedné ze skupin byla popravena i svatá Edita. Zemřela s obětí svého života za spásu duší, osvobození svého národa a obrácení Německa.

Svatá Terezie Benedikta od Kříže, svatá Edita Steinová, byla kanonizována svatým Janem Pavlem II. v roce 1998. Papež jí udělil titul "mučednice z lásky". O rok později, v říjnu 1999, byla světice prohlášena za spolupatronku Evropy.

Zdroj: Aciprensa