Sv. Brigita Švédská, patronka Evropy, vzorná žena, manželka a matka

23. července si církev připomíná svatou Brigitu, patronku Švédska, zakladatelku Řádu Nejsvětějšího Spasitele, matku svaté Kateřiny Švédské a po více než dvě desetiletí spolupatronku Evropy. Tento titul jí udělil svatý Jan Pavel II. během vigilie Velkého jubilea roku 2000. Svatá Brigita se o patronát Evropy dělí se svatým Benediktem z Nursie, svatou Kateřinou Sienskou, svatým Cyrilem a Metodějem a svatou Terezou Benediktou od Kříže (Editou Steinovou).

Benedikt XVI. potvrdil, že život svaté Brigity ukazuje roli a důstojnost ženy v církvi, o čemž svědčí její „postoj úcty a úplné věrnosti vůči magisteriu církve, zejména vůči nástupci apoštola Petra“. Na příkladu této výjimečné ženy papež Benedikt XVI. dodal: „Ve velké křesťanské tradici se totiž uznává, že ženy mají svou vlastní důstojnost a – po vzoru Marie, Královny apoštolů – své vlastní místo v církvi, které, aniž by se shodovalo s vysvěceným kněžstvím, je stejně důležité pro duchovní růst společenství. Spolupráce zasvěcených mužů a žen, která vždy respektuje jejich specifické povolání, má navíc v dnešním světě velký význam. Z tohoto důvodu, stejně jako mnoho dalších příkladných žen v církvi, svatá Brigita i nadále promlouvá k srdcím dnešních žen a mužů."

Brigita Birgersdotterová se narodila v roce 1302 v Norrtälje ve Švédsku. Vdala se za Ulfa Gudmarssona, když jí bylo pouhých 15 let. Měla osm dětí, které pečlivě vychovávala ve víře. Když ovdověla, vzdala se možnosti druhého manželství, aby se mohla věnovat modlitbě, pokání a charitativní činnosti. Prodala svůj majetek, věnovala jej církvi a vstoupila – bez řeholního zasvěcení – do cisterciáckého kláštera v Alvastře ve své rodné zemi.

Této světici a mystičce Pán zjevil soubor modliteb, jakož i vidění svého umučení a poselství vyzývající k duchovní útěše. Kromě toho ji Panna Maria prostřednictvím zvláštních zjevení poučovala o záležitostech, které se týkaly jednoty církve a papežství. Popis zvláštních milostí udělených svaté Brigitě je obsažen v jejích Zjeveních, která diktovala svým zpovědníkům a sekretářům a která tvoří rozsáhlé osmisvazkové dílo. Tyto texty obsahují velká zaslíbení pro obrácení a spásu duší.

V rámci svých mystických prožitků byla světice také poučena Pannou Marií o úctě k jejím „sedmi bolestem“. Praxe této pobožnosti spočívá v každodenní modlitbě sedmi Zdrávasů a rozjímání o slzách a bolestech Matky Boží. Kdo se stane jejím ctitelem, tomu Panna Maria dopřeje pokoj a vše, o co ho požádá, pokud to nebude v rozporu s Boží vůlí. Panna Maria ho také bude kromě jiných milostí bránit v duchovním boji.

Na druhé straně Pán Ježíš zjevil svaté Brigitě patnáct modliteb, které se má modlit v průběhu jednoho roku – rovněž doprovázených velkými přísliby – a také slavný soubor modliteb, které se má modlit v průběhu dvanácti let. V bazilice svatého Pavla za hradbami v Římě se nachází zázračný krucifix, jehož autorem je sochař Pietro Cavallini (1250–1330) a před nímž světice na kolenou přijímala modlitby, které jí Pán zjevil.

Svatá Brigita zemřela 23. července 1373 v Římě ve věku 70 let. Kanonizována byla osmnáct let po své smrti. Její prohlášení za patronku Evropy odpovídá některým charakteristikám jejího příkladného života: patřila ke švédské šlechtě, ale z duchovních důvodů se od ní zcela odpoutala. Kromě toho cestovala po celé Evropě a pomáhala upevňovat katolické kořeny kontinentu – se svým manželem Ulfem například podnikla cestu do Compostely – a později se jako vdova vydala se svými duchovními dětmi – budoucími členy řádu, který měla založit – do Svaté země, kam dorazila v roce 1371.

Po Ulfově smrti se Brigita plně věnovala modlitbě a posilování ducha a litery mnišského života na různých místech, zejména v ženské větvi. Plodem jejího úsilí bylo založení Řádu Nejsvětějšího Spasitele (Ordo Sancti Salvatoris).

Její cesta na tomto světě skončila 23. července 1373 v Římě, kde čekala na návrat papeže Řehoře XI. (prosinec 1370 – březen 1378), který byl v té době ve vyhnanství v Avignonu. Svatá Brigita již dříve vyjádřila svůj nesouhlas s papeži sídlícími mimo Řím, a proto se obrátila přímo na Řehoře XI. v dopise, v němž rovněž kritizovala selhání a skandály způsobené členy kurie.

V roce 1378 došlo k druhému a definitivnímu schválení pravidel řádu založeného světicí. Její ostatky byly po pobytu v Římě repatriovány do Švédska, kde se dodnes nacházejí v opatství Vadstena.

Zdroj: Aciprensa