Sv. Basil Veliký a sv. Řehoř Naziánský, učitelé církve

Dnes, 2. ledna, slavíme dva z prvních a největších učitelů církve. Oba žili ve čtvrtém století a byli horlivými služebníky Krista a evangelia. Církev si je připomíná pro jejich obranu víry proti herezím, které popíraly Ježíšovo božství, a na jejich počest je oba slaví ve stejný den.

Svatý Basil se narodil v Césareji v Malé Asii kolem roku 330 do zbožné rodiny. Jeho sourozenci byli sv. Řehoř z Nikáje, sv. Makrin Mladší a sv. Petr ze Sebasty. Jeho otcem byl sv. Basil Starší, matkou sv. Emelie a babičkou sv. Makrina. Jeho spolužákem a nerozlučným přítelem byl sv. Řehoř Naziánský. Když byl Basil na vrcholu „kariérního žebříčku“, pocítil velkou touhu opustit světský život, jehož slávu mnohokrát okusil, ale který nakonec zanechal jeho duši prázdnou. Potřeboval pomoc a vedení, a tak se obrátil na svou sestru, sv. Makrinu, která již žila odloučeně od světa, ve společenství své ovdovělé matky a dalších žen.

Basil pak požádal o křest a jako nový křesťan se vydal hledat „místo“, které pro něj Bůh nachystal. Navštívil několik křesťanských společenství, která se těšila prestiži nebo dobré pověsti, ale nenašel to, co hledal, a tak se rozhodl žít v samotě, věnovat se modlitbě a studiu. Časem se k němu připojilo několik učedníků, s nimiž založil první klášter v Malé Asii. Jeho učení bylo rozhodující pro budoucí chápání mnišského způsobu života a dodnes se uplatňuje v praxi, zejména mezi mnichy na východě. Jeho vliv byl ve starověku tak velký, že ho sv. Benedikt, otec západního mnišství, bral jako hlavní zdroj inspirace; dokonce ho uznával za svého „mistra“.

Když byl sv. Basil vysvěcen na kněze, povzbuzoval ho sv. Řehoř Naziánský, aby mu pomáhal při obraně církve, pravd víry a kněžství. Byl jmenován prvním pomocníkem cařihradského arcibiskupa a tuto funkci zastával poté, co - podobně jako mnoho dalších mužů konvertitů - využil rodinného dědictví k pomoci těm nejpotřebnějším. Sám světec měl na starosti rozdělování jídla u vchodu do kláštera, což je úkol, který je zvěčněn na některých ikonách, kde je zobrazen v jakési kuchyňské zástěře a s naběračkou v ruce.

Po smrti svého arcibiskupa byl Basil jmenován jeho nástupcem a ujal se úkolu bránit autonomii církve proti římskému císaři Valensovi. Jako arcibiskup podporoval úctu k eucharistii a učil o nezbytnosti této svátosti pro život křesťana. Zemřel 1. ledna 379.

Svatý Řehoř Naziánský pocházel z Kapadocie (dnešní Turecko). Narodil se ve stejném roce jako sv. Basil. Jeho otcem byl sv. Řehoř Starší, biskup z Nacianzu, matkou sv. Nona a jeho sourozenci byli sv. Cesarius a Gorgonia. Řehoř se připojil ke sv. Basilovi v touze následovat Krista v samotářském životě a stejně jako on také sloužil jako kněz. Jistě mezi nimi nepanovala dokonalá harmonie, protože každý z nich měl svou vlastní povahu, ale uměli své neshody řešit jako dobří přátelé: Basil chtěl kolem roku 372 vysvětil Řehoře na biskupa v Sasimě, ale tato oblast představovala sporné území mezi tzv. dvěma Kappadočany. To vedlo k napětí mezi oběma světci, které ale nakonec překonali.

Po cestě přes několik měst se sv. Řehoř usadil v Konstantinopoli, kde měl být vysvěcen na biskupa. Jako pastýř si svou věrností vysloužil četné nepříjemnosti kvůli pomluvám, které podporovali ti, kteří nevynechali žádnou příležitost, aby s podporou známých heretiků té doby vyvolali útoky proti katolické nauce.

Konstantinopolský koncil, který se konal v roce 381, nakonec potvrdil závěry a učení, které byly přijaty na Nicejském koncilu (325) a které se týkaly těch, kdo popírali Kristovo božství. Svatý Řehoř se jako konstantinopolský biskup této události zúčastnil a byl rád, že jeho vlastní učení bylo koncilovým magisteriem ratifikováno. Bohužel jeho nepřátelé, kteří se ho chtěli zbavit, zpochybnili platnost volby, která ho vynesla na konstantinopolský stolec, a tak se světec rozhodl vrátit do Nacianzu, aby obnovil mír. Tam se měl stát novým biskupem. Sv. Řehoř zemřel 25. ledna 389 (asi 390).

Zdroj: Aciprensa