Papež František se v promluvě při modlitbě Anděl Páně na druhou neděli adventní zamýšlel nad silou mlčení, nad potřebou naslouchat a stát se věrohodným hlasem, který svědčí o příchodu Božího syna.
Svatý otec se inspiroval čtením z evangelia druhé adventní neděle a upozornil na postavu Jana Křtitele, kterého označil za hlas volajícího na poušti. Zamýšlel se nad zdánlivě protichůdnými obrazy, a to hlas, prostředek k promlouvání a poušť, prázdné místo, kde se nekomunikuje. "Spojuje je Jan Křtitel," uvedl papež a vysvětlil význam poušti v apoštolově kázání. U řeky Jordán, blízko místa, kde izraelský lid před mnoha staletími vstoupil do zaslíbené země, je poušť, odkud Jan Křtitel kázal. Podle Františka je to místo ticha a podstatných věcí, kde se nemůže zabývat zbytečnostmi, ale musí se soustředit na to, co je pro život nezbytné.
Také je to stále aktuální připomínka pro náš život, musíme se zbavit toho, co je navíc. "Žít dobře neznamená být naplněn zbytečnostmi, ale být osvobozen od toho, co je zbytečné, hlouběji se ponořit do svého nitra, abychom se drželi toho, co je před Bohem skutečně důležité." Ticho a střízlivost, ať už jde o slova, užívání hmotných statků nebo angažovanost v médiích, by měly být nedílnou součástí života křesťana.
Když se papež František zaměřil na druhý obraz, hlas, zdůraznil jeho souvislost s mlčením, protože vyjadřuje to, co dozrává uvnitř, z naslouchání tomu, co Duch Svatý naznačuje. "Pokud někdo neumí mlčet, je nepravděpodobné, že by měl co dobrého říci; zatímco čím pozornější je mlčení, tím silnější je slovo."
Nakonec papež navrhl, abychom si položili otázku: "Jaké místo má ticho v mých dnech? Je to prázdné, možná tísnivé ticho? Nebo je to prostor pro naslouchání, pro modlitbu, pro střežení mého srdce? Je můj život střízlivý, nebo naplněný zbytečnostmi," ptal se Svatý otec. I když to znamená jít proti proudu: "Važme si ticha, střízlivosti a naslouchání...Kéž nám Panna Maria pomůže milovat poušť, abychom se stali věrohodným hlasem, který svědčí o jejím Synu, který přichází."