Slova papeže Františka o životě

Během devíti let svého pontifikátu papež František pronesl velmi jasná slova o obraně nenarozeného života, která je podle něj spojena s obranou jakéhokoli lidského práva. Poznamenává, že život je třeba vždy bránit: život nenarozených, stejně jako život starých a nemocných lidí nebo těch, kterým hrozí, že zemřou hlady, na pracovišti nebo na člunech migrantů.

Církev brání život, zejména život těch, kteří nemají hlas. V církvi, připomíná papež v Evangelii gaudium, existuje znamení, které nesmí nikdy chybět: „opce pro chudé, pro ty, které společnost odvrhuje a zahazuje“ (EG 195). Je to přednostní pozornost pro ty nejslabší.

Na straně nejslabších a lidských práv

„Mezi těmi nejslabšími, o které se církev chce s přednostní péčí postarat“, zdůrazňuje papež František, „jsou také nenarozené děti, které jsou nejbezbrannější a nejnevinnější. Nakládá se s nimi dle naprosté libovůle, takže jsou zbavovány lidské důstojnosti, přicházejí o život a prosazují se zákony, které jejich ochranu dopředu znemožňují. Obrana, kterou církev poskytuje nenarozeným, je zesměšňována, podávána jako něco ideologického, obskurního a konzervativního. Jenže tato obrana rodícího se života se vnitřně pojí s obhajobou jakéhokoli lidského práva. Vychází z přesvědčení, že lidská bytost je vždy posvátná a nedotknutelná v jakékoli situaci a v každé fázi svého vývoje. Je cílem sama o sobě, a nikdy ne prostředkem k řešení jiných těžkostí. Zhroutí-li se toto přesvědčení, nezůstanou pevné ani trvalé základy obrany lidských práv, čímž bude vystavena nahodilým a střídajícím se konvencím mocných“ (EG 213).

Odstranění lidského života není pokrokové

Papež František má ve svých slovech jasno: „Právě proto, že jde o otázku, jež souvisí s vnitřní koherencí našeho poselství o hodnotě lidské osoby, nelze očekávat, že církev k ní změní stanovisko. Chci být naprosto čestný. Toto není argument podléhající domnělým reformám či „modernizacím“. Není pokrokové snažit se řešit problémy eliminací lidského života. Je však také pravdou, že jsme učinili málo pro náležitou pomoc ženám ve velké tísni, kdy se jim interrupce jeví jako rychlé řešení jejich velkého soužení, zvláště klíčí-li v nich život následkem násilí nebo v kontextu krajní chudoby. Kdo by mohl nechápat tak bolestné situace?“(EG 214). Papež v souvislosti s potratem použil velice silná slova: je to zločin. „Odstraňuje se člověk, jako to dělá mafie“ (Tisková konference během zpátečního letu z Mexika, 17. února 2016). „Je to, jako bychom si na řešení problému zavolali nájemného vraha“ (Generální audience, 10. října 2018).

Potraty jsou lidský, nikoli náboženský problém

Papež mnohokrát zopakoval, že problém potratů „není náboženský: nejsme proti potratům kvůli náboženství. Nikoli, je to lidský problém“ (Tisková konference během zpátečního letu z Dublinu, 26. srpna 2018). Vysvětlil, že „potrat je vražda, řečeno bez servítků: kdo jde na potrat, zabíjí. Vezměte si jakoukoli knihu o embryologii, kterou studují studenti na lékařských fakultách. Třetí týden po početí, mnohdy dříve, než si matka těhotenství všimne, jsou již přítomny všechny orgány, všechny, dokonce i DNA. Není to člověk? Je to lidský život, tečka. A tento lidský život musí být respektován (...) Z vědeckého hlediska je to lidský život. Knihy nás tomu učí. Ptám se: je správné tento život odstanit, aby se vyřešil nějaký problém? Proto je církev v tomto tématu tak tvrdá, protože pokud je akceptuje, je to, jako by akceptovala každodenní vraždu“ (Tisková konference během zpátečního letu z Bratislavy, 15. září 2021).

Děti, které Sparťané shazovali ze skály

„V dětství jsme se ve škole učili příběh o Sparťanech“, vzpomíná papež, „a pak jsme se dozvěděli, jak to bylo. Vždycky mě zaráželo, co nám říkala paní učitelka, že když se narodil chlapec nebo děvče s vývojovými vadami, vynesli ho na vrchol hory a shodili dolů. My děti jsme si říkaly, jak je to kruté! Bratři a sestry, my děláme totéž, s větší krutostí, s větší vědeckostí. Co není potřeba, co nepřináší výsledky, musí být vyřazeno. To je kultura odpisu, o ty maličké dnes nestojíme“ (Homilie v San Giovanni Rotondo, 17. března 2018).

Ustavičně bránit každý život

Papež František připomíná, že být na straně života neznamená starat se o něj jen na jeho začátku nebo na jeho konci, ale znamená ho vždy bránit: „Stupeň civilizačního pokroku se poměřuje právě schopností chránit život, zejména v jeho nejkřehčích fázích, více než rozšířením technických nástrojů. Když mluvíme o člověku, nikdy nezapomínejme na všechny útoky na posvátnost lidského života. Provedení potratu je útokem na život. Nechat naše bratry a sestry, aby umírali na člunech v sicilské úžině, je útok na život. Útokem na život je, když lidé umírají při práci, protože nejsou dodržovány minimální bezpečnostní podmínky. Zemřít na podvýživu je útok na život. Útokem na život je terorismus, válka, násilí, ale také eutanazie. Milovat život vždy znamená starat se o druhé, chtít jejich dobro, pěstovat a respektovat jejich transcendentní důstojnost“ (promluva k účastníkům setkání, podpořeného sdružením Věda a život, 30. května 2015).

Milosrdenství je pro všechny

Papež zdůrazňuje drama, které prožívají ženy, a těm, kteří ho obviňují z nedostatku milosrdenství, odpovídá takto: „Poselství milosrdenství je určeno všem, i ženě prožívající těhotenství. Je pro každého. Po tomto selhání přichází také milosrdenství, ale složité milosrdenství, protože problém není v odpuštění, ale v doprovázení ženy, která si uvědomila, že podstoupila potrat. Jsou to strašná dramata. Kdysi jsem slyšel jednoho lékaře mluvit o teorii, podle které, už si to dobře nepamatuji, se buňka z nově počatého plodu dostane do dřeně matky a tam se vytvoří fyzická paměť. To je teorie, ale chci tím říci, co se děje, když žena přemýšlí o tom, co udělala... Řeknu vám pravdu: musíte být ve zpovědnici a tam musíte poskytnout útěchu, nikoli trestat. Proto jsem z milosrdenství otevřel fakultu pro rozhřešení [od hříchu] potratu, protože mnohokrát, ale vlastně vždy, se tato žena musí setkat se svým dítětem. A já jim mnohokrát radím, když pláčou a trápí se: „Tvé dítě je v nebi, promluv k němu, zazpívej mu ukolébavku, kterou jsi mu nezazpívala, kterou jsi mu nemohla zazpívat“. A v tom spočívá cesta ke smíření matky s dítětem. S Bohem již nastalo smíření: je to Boží odpuštění. Bůh vždy odpouští. Ale milosrdenství se žádá také na ní [ženě], aby zpracovala toto drama potratu. Abyste to dobře pochopili, museli byste být ve zpovědnici. Je to hrozné“ (Tisková konference během zpátečního letu z Panamy, 28. ledna 2019).

(jag)