Slavnost Těla a Krve Páně

Dnes, 30. května, slaví celá církev slavnost Těla a Krve Páně, lidově zvanou „Boží tělo,“ kterou si připomínáme a děkujeme za dar Eucharistie.

Slavnost Těla a Krve Páně nebo-li Božího Těla začala být slavena jednak jako projev úcty a oslavy památky ustanovení Eucharistie a jednak pro zdůraznění reálné přítomnosti Ježíše Krista v Nejsvětější svátosti.

Za připravovatelku svátku Božího Těla je označována sv. Juliána z Cornillon pocházející z Lutychu v Belgii. Ta při adoracích před Nejsvětější svátostí měla mystické vidění měsíce v úplňku, který byl při jedné straně částečně ztemnělý. Bylo jí zjeveno, že měsíc symbolizuje katolickou církev a ztemnělé místo upozorňuje, že v ní chybí svátek na počest Nejsvětější svátosti. Později jako převorka v roce 1230 o svých zjeveních hovořila v Lutychu s provinciálem Hugem (OP) a arcijáhnem Jakubem z Troyes (pozdějším papežem Urbanem IV.). Ten již jako biskup Verduny zavedl ve své diecézi svátek Božího Těla. Také Hugo, který se stal kardinálem a papežským legátem v Německu, se zasazoval o slavení Božího Těla a v roce 1252 nařídil konání slavnosti v jemu podřízených chrámech.

Jakub z Troyes poté, co se stal roce 1261 papežem Urbanem IV., se zdráhal zavést slavnost v celé církvi. Za zásadní podnět k jeho zavedení je považován zázrak v Bolseně. Písemně dochovaná tradice z druhé poloviny 14. stol. uvádí, že v místním kostele sloužil mši svatou kněz, Petr z Prahy, který měl pochybnosti o reálné přítomnosti Krista v eucharistii a putoval do Říma, kde se měl setkat právě s Urbanem, aby jeho pochybnosti vyvrátil. Po proměňování začala hostie krvácet na korporál, který se dochoval a jako relikvie je uctíván v Orvietu, kam byl hned přenesen k papeži Urbanovi, který zde zrovna pobýval. 

Díky tomuto zázraku vydal papež Urban IV. dva měsíce před svou smrtí v roce 1264 bulu, kterou se tento svátek rozšiřuje na celou církev. V 15. stol. se také objevil zvyk konat na slavnost Božího Těla procesí. Po 2. vatikánském koncilu se tento svátek začal nazývat slavností Těla a Krve Páně. Patří mezi pohyblivé svátky, koná se vždy ve čtvrtek po skončení liturgické velikonoční doby, po slavnosti Nejsvětější Trojice. Datum je tedy odvozeno od data Velikonoc.

V celé historii církve se uvádí přes sto šedesát uznaných eucharistických zázraků.