Na 34. neděli v mezidobí, která letos připadá na 24. listopadu, slavíme Ježíše Krista Krále. Tato slavnost je jakýmsi 'církevním silvestrem', protože po ní následuje již první neděle adventní a znamená začátek nového církevního roku.
Poslední neděli liturgického roku slavíme Slavnost Krista Krále, svátek, který připomíná Kristovu vládu nad všemi aspekty lidského života. Tento svátek byl zaveden papežem Piem XI. v roce 1925, kdy se svět potýkal s následky první světové války, ekonomickým chaosem a nástupem totalitních režimů. Stále více lidí opouštělo křesťanské hodnoty a obracelo se k sekulárním ideologiím, které nabízely falešnou naději a jednoduchá řešení. V této době papež Pius XI. pochopil, že je třeba připomenout Kristovu vládu a jeho místo v životech jednotlivců i společnosti. Ve své encyklice Quas Primas zdůraznil, že odmítnutí Krista a jeho učení vede k chaosu, nenávisti a oslabení společenských i rodinných hodnot.
V jubilejním roce 1925, kdy si církev připomínala 1600. výročí koncilu v Nicei, ustanovil papež svátek „Našeho Pána Ježíše Krista Krále“. Tento svátek měl připomínat vládu Krista nejen v osobním životě věřících, ale i ve veřejné sféře. Původně byl slaven poslední říjnovou neděli, těsně před svátkem Všech svatých, aby zdůraznil spojení Kristova království na zemi i na nebi. Později papež Pavel VI. v roce 1969 přesunul svátek na poslední neděli liturgického roku a povýšil ji na nejvyšší úroveň církevních oslav – slavnost.
Slavnost Krista Krále nám i dnes připomíná, že vláda Krista není vynucená, ale zakládá se na lásce, pravdě a spravedlnosti. Jak připomněl papež Benedikt XVI., moc Krista spočívá v osvobození od zla, překonání smrti a proměně lidských srdcí. Tento svátek je výzvou k tomu, abychom si zvolili Krista jako Pána svého života a stavěli svůj život na jeho učení.
V době, kdy svět opět čelí politickým, sociálním a ekonomickým nejistotám, je Slavnost Krista Krále výzvou k obnově víry a k přijetí Kristova poselství jako základu pro budování spravedlivějšího a pokojnějšího světa.