Skutečným bohatstvím jsou lidé, řekl papež italským podnikatelům ve stavebnictví

Vatikán. Papež František dnes přijal členy Národního sdružení italských stavitelů, které oslavilo 75. výročí svého vzniku. Bylo založeno v poválečné Itálii jako asociace podnikatelů ve stavebním průmyslu. Papež ve své promluvě podal křesťanský výklad jeho ustavujících hodnot, jimiž jsou transparentní konkurence, odpovědnost, udržitelnost, etika, legalita a bezpečnost.

Fotogalerie

4

„Myslím, že rovněž vaše odvětví prochází těžkým údobím“, oslovil papež italské stavební podnikatele, „avšak v takových chvílích je nutno těžit ze zakládajících motivací a rozhodnutí“. Také Ježíš ve svém kázání čerpal metafory ze stavitelství, podotknul František a upozornil na podobenství o člověku, který si staví dům na skále či na písku z šesté kapitoly Lukášova evangelia (46-49).

„Ježíš zde odhaluje pokrytecké a líné chování člověka, který se omezuje na pouhá slova, aniž by konal. Ukazuje moudrost stavebního inženýra a přirovnává k šarlatánům lidi, kteří staví své domovy na písečném podkladu a bez základů. Jistě, Ježíš neměl na mysli veliké činžáky, ale poukazuje na to, že tyto stavby se staví u řeky, zatímco dobrý stavitel ví, že při první povodni je takový dům určen k tomu, aby byl smeten. Jeho podobenství však pokračuje druhou stranou mince: »Kdo ke mně přichází, moje slova slyší a podle nich jedná [...], podobá se člověku, který kopal do hlubky a položil základy na skálu« (v. 47-48). Tento obraz je o to zajímavější, když si uvědomíme, že takový stavitel nejenže udělal správnou věc v přítomném okamžiku, ale také ochránil dům před možnými budoucími povodněmi. Někdo by mohl říci: ale k tomu nikdy nedojde! Ano, ale může se to stát. Toho jsme dnes svědky v souvislosti se změnou klimatu: dějí se věci, které se nikdy předtím nestaly“.

Z dnešní audience pro italské podnikatele ve stavebnictví

Podle Ježíšova kázání je věřící člověk ten, kdo se jako křesťan neprojevuje pouze navenek, ale skutečně tak jedná. Díky této důslednosti zůstává křesťanem i v těžkých chvílích, vysvětloval papež. Víra nás totiž nechrání před špatným počasím, avšak, je-li provázena dobrými skutky, posiluje nás a uschopňuje k odolnosti, řekl František a vyzval k zachování a každodennímu ztělesňování hodnot, které si členové stavitelského sdružení dali do vínku. První z nich je hospodářská soutěž a transparentnost.

„Samotná konkurence nestačí. V utilitaristické logice trhu může vést k opozici a dokonce až k odstranění druhého. To svádí k domněnce, že lze zvítězit nad druhým nebo že porážku druhého je třeba zohlednit v ekonomické výkonnosti. Pokud k tomu dojde, podkopává to společenskou strukturu důvěry, která umožňuje správné fungování samotného trhu. Soutěž musí být pobídkou k lepším a kvalitnějším výsledkům, nikoli touhou po nadvládě a vyloučení. Proto je zásadní transparentnost rozhodovacích procesů a ekonomických rozhodnutí. Hospodářská soutěž a transparentnost jdou ruku v ruce, protože se tak brání nekalé konkurenci, která v hospodářské a zaměstnanecké oblasti často znamená ztrátu pracovních míst, podporu nelegální nebo nedostatečně placené práce. Ve výsledku to podporuje korupci, která se sytí v kalných vodách nezákonnosti a nespravedlnosti. A to není správná cesta: je to cesta, která vede do nemoci a není dobrá“.

Další ustavující hodnotou stavebního průmyslu je odpovědnost a udržitelnost, pokračoval papež František a věnoval se zejména druhé položce – udržitelnosti, která se projevuje šetrností vůči ekosystému, ale též dbá na bezpečnost práce. Udržitelnost navíc souvisí s krásou míst a kvalitou vztahů, poznamenal papež.

„Projektanti budov, čtvrtí, veřejného prostoru a  měst potřebují, aby jim další disciplíny pomohly porozumět procesům, symbolice a  chování lidí. Nestačí úsilí o krásu projektu, protože ještě větší cenu má jiný typ krásy, totiž kvalita života lidí, jejich harmonický vztah s životním prostředím, jejich setkávání a vzájemná pomoc. Také proto je velmi důležité, aby do analýzy urbanistických plánů vždy vstupovali též místní obyvatelé“ (Laudato si´, 150).“

Zdůraznil římský biskup. Nikoli poslední zásadní prvek v podnikání pak tvoří jeho etika, zákonnost a bezpečnost práce. Jak papež poznamenal, smrtelných pracovních úrazů neustále přibývá, což nelze ignorovat. Pokud se na bezpečnost na pracovišti pohlíží výlučně jako na náklad, vychází se z nesprávného předpokladu, protože skutečným bohatstvím jsou lidé.

„Lidé jsou skutečným bohatstvím: bez nich neexistuje fungující komunita, společnost ani ekonomika. Bezpečnost na pracovišti znamená ochranu lidských zdrojů, které mají v Božích očích a také v očích skutečného podnikatele neocenitelnou hodnotu. Proto je třeba zákonnost chápat jako ochranu nejvyššího dědictví, kterým jsou lidé. Bezpečná práce umožňuje každému projevit to nejlepší ze sebe a zároveň si vydělat na denní chléb. Čím více dbáme na důstojnost práce, tím větší máme jistotu, že se zvýší její kvalita a krása vykonaného díla“.

Loučil se papež s italskými staviteli a svěřil je do ochrany sv. Josefa.