Shrnutí studijního dne na Teologické fakultě JU: Jak svědčit (o) Bohu v duchovní péči?

„Jak svědčit (o) Bohu v duchovní péči?“ Tuto otázku si položili 23. ledna 2025 účastníci dalšího studijního dne na Teologické fakultě JU v Českých Budějovicích. O své zkušenosti se přijeli podělit lidé z praxe napříč republikou, církvemi i oblastmi pastorační praxe a diskutovali o nich se studenty i vyučujícími z fakulty.

Fotogalerie

2

Symposium asi tří desítek účastníků zahájil Michal Opatrný, děkan fakulty. Vyzdvihl úkol teologie neuzavírat se pouze do vlastních teoretických kruhů, ale zůstávat v kontaktu s žitou praxí. Právě to je cílem každoročně konaných studijních dnů, při nichž se setkávají akademici s lidmi, kteří jsou činní v duchovní péči, zvláště v těch jejích podobách, které překračují hranice církví a působí v sekulárním prostředí.

Následoval blok teologických příspěvků. Otevřel jej biblista Julius Pavelčík, který uvedl do problematiky svědectví v novozákonních Skutcích apoštolů. Michal Opatrný vysvětlil, proč se v názvu setkání objevuje „o“ v závorce: křesťanské svědectví totiž primárně nezprostředkovává cestu lidí k Bohu, nýbrž vydává svědectví Bohu, který sám přichází k lidem. Karel Šimr podtrhl osobní rozměr svědectví: svědek není poslem, který vyřizuje zprávu, ale ručí za ni i ve své nedostatečnosti a křehkosti vlastním životem. A svědčíme vždy především už tím, kým jsme, nikoli až tím, co řekneme nebo uděláme.
Hlavní prostor však patřil příspěvkům lidí z pastorační praxe. Jako jediná přednášející žena dostala první slovo Jana Hofmanová, kaplanka Evangelické teologické fakulty UK v Praze, která hovořila o podobách pastorace ve vysokoškolském prostředí, a to konkrétně ve specifickém kontextu teologické fakulty. Jan Valeš z Církve bratrské, kaplan 4. brigády rychlého nasazení Armády ČR, následně přítomné uvedl do svého pojetí kaplanské práce, například i společným zpěvem jako ukázkou své praxe.

Po společné modlitbě v kapli a obědě studijní den pokračoval příspěvkem Ignáce Muchy z Pastoračního střediska Arcibiskupství pražského, který referoval o aktivitách na internetu v rámci rodiny webů Vira.cz nebo o fungování nepříliš známé pastorační internetové linky pomoci. Salesián Michael Martinek si kladl v kontextu pastorace ve věznicích otázku po cílech a měřitelnosti „úspěchu“ duchovní péče ve vězení a evangelický farář a kaplan Nemocnice Český Brod Marek Lukášek se zamýšlel nad možnostmi a podobami svědectví v duchovní péči ve zdravotnictví.

Prostor byl věnován také společné diskusi, do níž se spolu se studenty oboru „Teologie služby“ zapojili i další přítomní odborníci z praxe. Zaznělo v ní, že prezentované podoby duchovní péče představují významný styčný bod mezi církví a společností. Sdílení ukázalo, že ke svědectví v pastoraci patří praktická služba, bohoslužba i slovní svědectví o vlastní víře. Z diskuse také vyplynulo, že je třeba hledat vhodnější výraz pro to, co se v duchovní péči v sekulárních institucích obvykle vyjadřuje požadavkem jejího nemisijního charakteru. Ten, kdo pastoraci v křesťanském slova smyslu koná, ji nutně chápe jako poslání (missio) a předávání radostné zvěsti k ní neodmyslitelně patří. Předpokladem pastorace je spíše respekt k protějšku, společná domluva o podobě spolupráce a nezneužívání pastorace k proselytismu, tedy získávání „oveček“ pro vlastní společenství. V rozhovoru účastníci také tematizovali koncept služby přítomností, který hraje důležitou roli zejména v pojetí duchovní služby v armádě: pouhá přítomnost kaplana musí být čas od času vyjádřena také konkrétním mluvením a jednáním. Pak teprve může mít i v situacích beze slov charakter znamení Boží péče o člověka, jak to ve svědectví přítomného vojenského kaplana vyjádřil – jistě poněkud v nadsázce – jeden z vojáků, když duchovního, účastnícího se s ostatními vojáky výcviku, vítal zvoláním: „Bůh je stále s námi.“