Ševčuk: "Jsou lidé, kteří podněcují nenávist, my hlásáme evangelium pokoje a jsme lidem nablízku.”

Kyjevsko-haličský arcibiskup v rozhovoru pro vatikánská média půl roku po vypuknutí konfliktu na Ukrajině: "Je to globální hrozba pro lidstvo." Úloha církve: "Jsou lidé, kteří podněcují nenávist, my hlásáme evangelium pokoje a jsme lidem nablízku.” Vděčnost Evropě za přijetí uprchlíků a papeži Františkovi: "On je naším hlasem".

"Děkuji" opakoval mnohokrát kyjevsko-haličský arcibiskup Svjatoslav Ševčuk. Díky papeži za to, že upozornil svět na "globální hrozbu", kterou představuje již přesně šest měsíců probíhající konflikt na Ukrajině. Díky všem kněžím, řeholníkům a biskupům, kteří neopustili lidi během bombardování. Díky Evropě, která otevřela dveře ukrajinským uprchlíkům a někdy je přijala do svých rodin. Hlava ukrajinské řeckokatolické církve v telefonickém rozhovoru s vatikánskými médii, jejichž prostřednictvím posílá "požehnání z Kyjeva", vyzývá k mezinárodní solidaritě a s pohledem upřeným na transcendentální rozměr toho, co papež označil za barbarství, potvrzuje, že válka je "tajemstvím zla", které se vymyká jakékoli lidské vládě a kontrole. Dokonce i těch, kteří ji vyprovokovali. "Jen Bůh," říká, "může otevřít cestu k míru uprostřed této války."

Vaše Blaženosti, jak ukrajinská církev pokračovala ve svém poslání ve válce, aby konkrétně přinášela pomoc do bojových oblastí a útěchu těm, kteří viděli umírat své přátele, sousedy, členy rodiny?

Především je třeba říci, že církev je součástí ukrajinského lidu: jsme trpícím lidem, lidem, který byl napaden, jsme obětí této nespravedlivé agrese. Na základě tohoto vědomí nám lidé vždy dávali vodítka, jak bychom měli plnit své poslání. Nazývám to svátostí přítomnosti. Viditelná přítomnost kněží, řeholníků a biskupů je pro naše lidi velmi důležitá, zejména v oblastech, kde se nyní bojuje. Jsme s nimi. A tato přítomnost církve pro prostý lid představuje přítomnost Pána. Protože první otázka lidu zněla: "Ale kde je Pán? Kde je Bůh v těchto dramatických podmínkách, kdy nás každý den zabíjejí?". Na tuto existenciální otázku poskytla odpověď přítomnost církve. A tato přítomnost vždy vede k pastorační činnosti: podařilo se nám vytvořit komunikační síť a také cesty pro zasílání humanitární pomoci. Dokázali jsme pružně analyzovat rychle se měnící humanitární situaci na denní bázi a následně vhodně reagovat. Těm, kteří potřebovali evakuovat, jsme nabídli dopravu; těm, kteří potřebovali jídlo, jsme poskytli potraviny a další pomoc; těm, kteří potřebovali ochranu, jsme poskytli útočiště v našich kostelech, v klášterech používaných jako protiletecké kryty. To byla naše odpověď: jednomyslná, spontánní, bez výslovných příkazů.

Během šesti měsíců bojů jste nikdy nepřestal opakovat, že válku "lze a je třeba vyhrát Božím mírem" a že "dnes se toto slovo - mír - rovná slovu láska". Co to znamená pro lidi, kteří každý den, jak jste řekl, počítají s bombami a smrtí?

Jako pastýři vidíme, že lidi ovládá úzkost, strach a hněv. A jsou i tací, kteří je podněcují k nenávisti vůči těm, kdo na nás útočí. Proto my pastýři hlásáme evangelium pokoje. Právě tím, že odpovídáme na tyto pocity lidí, svědčíme o Bohu, který je láska, o Bohu, který je zdrojem pokoje.

Také papež od prvního dne války staví Ukrajinu do centra pozornosti a neustále vyzývá k míru a iniciativám na pomoc. František se však obává především globálních problémů: podle jeho slov je tímto barbarstvím ohrožen celý svět. Jak vám tato slova zní?

Jsme velmi vděční papeži Františkovi, že se v tomto ohledu stal naším hlasem. Papež má jako Petrův nástupce zvláštní dar vidět v situaci, kterou prožíváme na Ukrajině, globální hrozbu. Válka na Ukrajině totiž zasahuje samotnou podstatu lidstva; tyto zločiny se netýkají jen Ukrajinců, ale celého světa. Proto jsme opravdu vděční Svatému otci za to, že se stal naším mluvčím, a také za to, že otřásl svědomím Západu a světa, když požádal o modlitby za Ukrajinu a všeobecnou solidaritu s jejím lidem.

Během těchto šesti měsíců, dokonce i během bombardování, jste ani vy sám nepřestal dávat zaznít svému hlasu a podpoře prostřednictvím každodenních zpráv Ukrajincům a dalším lidem. Co vám osobně dodalo sílu v této tragédii?

Síla, která mi byla v těchto měsících dána, zodpovědností pastýře: cítil jsem se zodpovědný nejen za sebe, ale především za lidi. Takže jsem se v první řadě snažil zachraňovat lidi. Také poselstvími, která denně šíříme, doprovázíme naše lidi. Mnozí říkají, že tyto zprávy jsou pro ně zdrojem povzbuzení.

Miliony ukrajinských krajanů zažily utrpení útěku a zároveň solidaritu a přijetí v mnoha zemích. Co byste rád vzkázal těm, kteří otevřeli dveře ukrajinským rodinám?

Z hloubi našich srdcí zaznívá jediné slovo vděčnosti: děkujeme. Uvědomuji si, že je příliš málo říci jen "děkuji", ale jsme opravdu velmi vděční za tuto otevřenost. V Evropě jsou uprchlické tábory pro Ukrajince, ale tolik lidí nejprve otevřelo svá srdce, pak dveře svých domovů, své rodiny, a tak se solidarita ukázala jako křesťanská hodnota par excellence. Prosme Pána, aby požehnal všem, kteří v této době dokázali podat pomocnou ruku trpícímu ukrajinskému lidu.

"Člověk," řekl jste několikrát, "bohužel umí rozpoutat válku, ale pak se stává jejím otrokem.” Co doufáte, že může toto otroctví ukončit?

Přímo zakoušíme, že válka je mysterium iniquitatis, o němž mluvil svatý Pavel: je to skutečně tajemství zla, které se otevírá v tomto světě. Agresor, který začíná válku, žije v iluzi, že může ovládnout dynamiku války, ale je to skutečně jen iluze. Válka se totiž od prvního výstřelu vymyká lidské kontrole. A sám agresor se stává otrokem ďábla, kterého vypustil ze svého srdce. Proto se každý den v modlitbě Otče náš modlíme "zbav nás od zlého". Bůh je zdrojem pokoje, je Pánem pokoje. Věříme, že pouze On může toto tajemství nepravosti ukončit.