Sestry salesiánky oslavily půldruhého století: Naše budoucnost je mezinárodní

Jedna z největších ženských kongregací v katolické církvi letos v srpnu oslavila 150. narozeniny: sestry salesiánky, oficiálně Dcery Panny Marie Pomocnice. Cílem bylo od počátku vychovávat dobré a upřímné křesťanky, vysvětluje pro Vatican News církevní historička Grazia Loparco, sama sestra salesiánka. A jak dodává, budoucnost této kongregace je ryze mezinárodní.

Fotogalerie

2

Dcery Panny Marie Pomocnice (FMA) oslavily 5. srpna 150 let existence. Tuto kongregaci založili v srpnu 1872 dva světci, muž a žena, Jan Bosko a Marie Dominika Mazzarellová. Jejich rodištěm byla severní Itálie, přesněji Mornese, malé městečko v regionu Piemont. Charisma, tedy vlastní poslání kongregace, spočívalo od samého počátku v podpoře dívek a mladých žen, a to prostřednictvím vzdělávání.

Tato intuice se setkala s velkým ohlasem: sestry Dona Boska se rychle rozrůstaly: „V současné době působíme v 97 zemích na pěti kontinentech a máme více než 11 200 sester“, vysvětluje historička řeholního života Grazia Loparco, která přednáší církevní dějiny na Papežské pedagogické fakultě Auxilium v Římě. „Jedná se o výchovný ústav, který chtěl pro dívky dělat to, co salesiáni dělali pro chlapce, tedy vychovávat dobré křesťanky a čestné občanky. Jak? Prostřednictvím činností, které pomáhají formovat mladé ženy s křesťanskými a lidskými hodnotami“. Křesťanské i lidské hodnoty: sestra Grazia Loparco toto sousloví shrnuje pod termínem „dvojí občanství“.

Ženy jako katechetky? Nápad z devatenáctého století

V Itálii, a nejen tam, panovala na konci 19. století mezi dělnickou třídou velká bída. To postihlo dívky mnohem více než chlapce, vysvětluje historička Loparco. Mnohem více žen než mužů neumělo číst ani psát. „Přesvědčení, že materiální chudoba je často kořenem duchovní a morální chudoby, tehdy vedla ke zrodu představy, že vzdělání by naopak mohlo pomoci mnoha dívkám připravit se na to, aby vědoměji plnily své úkoly jako ženy v rodině, ve společnosti, v církvi a také jako křesťanky“, říká sestra Loparco. Tak vznikla tehdy inovativní myšlenka, že ženy mohou přispět k hlásání evangelia jako katechetky ve farnostech.

Od samého počátku měly sestry salesiánky mezinárodní rozměr, protože „pouhých pět let po založení vyslali Don Bosco a zakladatelka Matka Mazzarellová šest velmi mladých sester na misii do Jižní Ameriky, do Patagonie. Nejmladší byla sedmnáctiletá novicka, nejstarší bylo 25 let, dnes by to bylo nepředstavitelné“. Odvaha z nového začátku a evangelizační zápal nicméně způsobily, že také v misiích sestry Dona Boska ihned zaznamenaly místní povolání a stále více mladých žen vstupovalo do kongregace, která téměř okamžitě získala mezinárodní tvář.

Mezinárodní orientace je minulostí i budoucností

Tato minulost ukazuje i na budoucnost. Sestry salesiánky se budou stále více orientovat na mezinárodní prostředí, je přesvědčena sestra Grazia Loparco. Vidí to každý den ve své vlastní pobočce kongregace, v „Auxiliu“ na předměstí Říma. „Tváří z Evropy a Ameriky ubývá, zatímco tváří věřících žen z Asie, Afriky a Oceánie přibývá. To znamená, že tam, kde se rozrůstají salesiánské komunity, sestry salesiánky ukázaly, že umí pomáhat těm nejslabším“.

Sestry Dona Boska budou stále více spolupracovat s laiky a státními institucemi, vysvětluje Grazia Loparco, protože tato spolupráce bude na společenské úrovni ve prospěch žen a dívek vždy potřebná. „Existuje mnoho společných cílů v politice mládeže, školské politice, pozornost věnovaná světu práce, profesím - všemu, co se týká mladých lidí. Myslím, že to pro nás zůstane charakteristické, protože v rámci velké salesiánské rodiny máme zvláštní úkol věnovat pozornost situaci žen a mladých lidí. A v to samozřejmě doufáme i v příštích 150 letech“.