Sestřenice čeká na papeže: Nejprve ho obejmu, pak mu nabídnu "bunet"

Carla Rabezzana, sestřenice Jorgeho Maria Bergoglia, které bylo 8. listopadu 90 let a jež ho v sobotu 19. listopadu přivítá ve svém domě v Portacomaro, vzpomíná na telefonáty s frázemi v piemontském dialektu a vypráví, že spolu s ostatními příbuznými připraví oběd s tradičními piemontskými pokrmy: "Narozeninový dort budeme krájet v neděli u stolu s biskupem."

Čeká na něj v bytě v Portacomaro, kde žije od roku 2015, kdy ovdověla. Bratranec Giorgio, jak všichni příbuzní v Asti říkají Jorge Mario Bergogliovi, od 13. března 2013 papeži Františkovi, přijíždí do Piemontu oslavit její 90. narozeniny, které připadají na 8. listopadu, a Carla Rabezzana má plné ruce práce. Na sobotu 19. listopadu je připraven rodinný oběd pro Giorgia, syna Maria Bergoglia, prvního bratrance její matky Ines, s dalšími pěti bratranci a jejich rodinami, kteří přijedou z Turína, Vaglierana a Tigliole.

Pouto staré téměř 50 let

Jejich pouto se datuje od roku 1974, kdy byl ještě ne čtyřicetiletý Jorge Mario knězem a jezuitským profesorem: "Byl na cestě na studia do Frankfurtu. Do Turína přijel za "příbuznými, s nimiž byl v kontaktu". Od té doby, když se otec Bergoglio, pozdější kardinál, vracel do Itálie, aby navštívil Vatikán, "obvykle jednou ročně", navštěvoval ji vždy v Turíně, kde ho Carla, provdaná za Angela a mající dva syny, hostila třeba i týden. "Dokonce jsme spolu chodili na mši," vzpomíná. "Už dlouho se chtěl do těchto míst vrátit," řekla novinářům, kteří ji po oznámení návštěvy papeže Františka v Asti několikrát vyhledali, "moje narozeniny jsou jen příležitostí." Měl přijít už v březnu 2020, "už jsme zorganizovali oběd," vzpomíná paní Rabezzana, ale kvůli pandemii byl celý plán opuštěn. "Protože on," říká nám, "je k této zemi velmi vázán."

Paní Carlo, brzy uvidíte svého bratrance "Giorgia", který přijede oslavit své narozeniny. Co mu řeknete?

Co mu mám říct? Především ho obejmu, protože jsme se neviděli tři roky, od konce roku 2019, před pandemií, kdy jsem jela s rodinou do Vatikánu. A pak si popovídáme, jako to děláme alespoň jednou měsíčně po telefonu, jako příbuzní, kteří se mají rádi. Zeptám se ho na jeho koleno, které ho teď bolí. Vypráví mi o tom, když spolu mluvíme po telefonu.

Co vám říká papež, když vám volá? Vzpomínáte si na dny v Turíně, kdy ho hostila ve svém domě? 

Často spolu mluvíme piemontsky, protože je velmi spjatý s touto zemí, kterou považuje za svou, nejen za zemi svých rodičů, a velmi dobře rozumí tomuto dialektu, protože jeho prarodiče mluvili pouze tímto jazykem. Často se mě ptá "Jak se máš?" v piemontštině a dělá další vtipy v dialektu. Pak se mě ptá na mé dva syny, z nichž jeden žije v Turíně a druhý v provincii Bergamo, a vzpomínáme také na mého manžela Angela, který už není mezi námi.

Co připravíte k obědu se svým bratrancem papežem Františkem? Dezert? Je známo, že je má velmi rád...

V sobotu k obědu připravíme s ostatními bratranci trochu pečeně a hodně zeleniny, jí hodně zeleniny, zvlášť teď, a pak bunet, kakaový pudink typický pro piemontskou kuchyni. Narozeninový dort budeme jíst v neděli při obědě s biskupem po mši svaté.

A už víte, jak dlouho bude moci v sobotu zůstat?

Nevím, protože po mém "domově důchodců", jak tomu žertem říká, když mi zavolá, možná půjde na další návštěvu, odpoledne. Do rodiště svých prarodičů Giovanniho Angela a Rosy v Bricco Marmorito, vesničce zde v Portacomaro, však nepojede, protože tam už byl mnohokrát, už i jako kardinál.