Mons. Paul Richard Gallagher, sekretář Státního sekretariátu pro vztahy se státy a mezinárodními organizacemi, informuje o novém projektu zpřístupňujícím cenné prameny týkající se obětí fašisticko-nacistického pronásledování Židů během II. světové války.
"Ano, dnes Vám píši, abych Vás poprosil, abyste mi na dálku pomohl." Tisíce archivních dokumentů vyjadřují zoufalé prosby o pomoc. Jako tento od 23letého univerzitního studenta, Němce "izraelského původu" pokřtěného v roce 1938, který se 17. ledna 1942 z koncentračního tábora Miranda de Ebro ve Španělsku uchýlil k poslední možnosti, jak se dostat z vazby. Konečně měl možnost připojit se k matce, která v roce 1939 uprchla do Ameriky, "aby mi připravila nový život", jak sám napsal. Vše bylo připraveno k tomu, aby mohl opustit Lisabon, stačil zásah "osoby zvenčí", aby úřady souhlasily s jeho propuštěním. "Pro ty, kteří nemají pomoc zvenčí, je naděje malá," vysvětluje několika málo, ale výstižnými slovy. Pak píše své staré italské přítelkyni a prosí ji, aby se obrátila na papeže Pia XII., aby v jeho prospěch zasáhl apoštolský nuncius v Madridu, protože ví, že: "Ostatní mohli díky této intervenci z Říma tábor opustit".
O dva listy později se dozvídáme, že státní sekretariát se případem zabývá během několika dní a "znovu" o něm informuje nuncia v Madridu. Zde složka končí. O osudu, který potkal tohoto mladého německého studenta, mlčí. Stejně jako u většiny žádostí o pomoc, o nichž svědčí ostatní spisy, se výsledek žádosti neuvádí. V našich srdcích se okamžitě objeví naděje, že se to podařilo. Naděje že Werner Barasch byl později osvobozen z koncentračního tábora a mohl se připojit ke své matce v zámoří.
V tomto konkrétním případě se naše přání splnilo: pokud budete hledat ve zdrojích na internetu, najdete jeho stopy z roku 2001. Nejenže existuje autobiografie, která líčí jeho vzpomínky jako "přeživšího", ale v online sbírkách United States Holocaust Memorial Museum je dokonce dlouhý videorozhovor, v němž sám Werner Barasch ve svých 82 letech vypráví svůj neuvěřitelný příběh (Oral History č. RG-50.477.0392). Dozvídáme se tedy, že rok po dopise s výzvou papeži byl propuštěn z tábora Miranda a v roce 1945 se konečně mohl připojit ke své matce a sestře v USA. Tam pokračoval ve studiu na univerzitě v Berkeley, MIT a Coloradské univerzitě a poté pracoval jako chemik v Kalifornii. Díky stále se rozšiřující síti online zdrojů si tentokrát můžeme oddechnout.
Zvláštní dokumentární dědictví, které se od ostatních archivních cyklů odlišuje již názvem, který mu byl dán: "Židé". Je to cenné dědictví, protože shromažďuje žádosti o pomoc, které papeži Piovi XII. zaslali pokřtění i nepokřtění Židé po začátku nacisticko-fašistického pronásledování.
Dědictví, které je nyní na popud Jeho Svatosti papeže Františka snadno přístupné celému světu díky projektu, jehož cílem je zveřejnit na internetu kompletní digitalizaci archivních sérií.
Jedná se o řadu Židé Historického archivu Státního sekretariátu - Sekce pro vztahy se státy a mezinárodními organizacemi (ASRS). Série čítající celkem 170 svazků, které jsou součástí fondu Fondo Affari Ecclesiastici Straordinari (AA.EE.SS.), vztahující se k pontifikátu Pia XII - I. část (1939-1948), a které jsou již od 2. března 2020 k dispozici k nahlédnutí badatelům z celého světa v čítárně Historického archivu.
Tehdejší Posvátná kongregace pro mimořádné církevní záležitosti (od níž je odvozen název archivního fondu), obdoba ministerstva zahraničních věcí, pověřila diplomatického minutanta (monsignora Angela Dell'Acqua), aby se zabýval žádostmi o pomoc, které přicházely k papeži z celé Evropy, s cílem poskytnout veškerou možnou pomoc.
Žádosti se týkaly víz nebo pasů za účelem vycestování, útočiště, shledání s rodinným příslušníkem, propuštění z vazby, přemístění z jednoho koncentračního tábora do druhého, zpráv o deportované osobě, poskytnutí jídla nebo ošacení, finanční podpory, duchovní podpory a dalších.
Každá z těchto žádostí představovala soubor, který byl po zpracování určen k uchování v dokumentárním cyklu nazvaném "Židé". Existuje více než 2700 dokumentů, které obsahují žádosti o pomoc určené téměř vždy celým rodinám nebo skupinám osob. Tisíce lidí pronásledovaných pro příslušnost k židovskému náboženství nebo pro pouhý "neárijský" původ se obrátily na Vatikán s vědomím, že jiným se dostalo pomoci - jak píše sám mladý Werner Barasch.
Žádosti dorazily na Státní sekretariát, kde byly aktivovány diplomatické kanály, aby se pokusily poskytnout veškerou možnou pomoc s ohledem na složitost politické situace ve světovém měřítku.
Poté, co byly dokumenty z doby pontifikátu Pia XII. v roce 2020 zpřístupněny ke konzultacím, byl tento konkrétní seznam jmen nazván "Pacelliho seznam" (tj. papeže Pia XII.), což je ozvěna známého "Schindlerova seznamu". Ačkoli se oba případy liší, analogie dokonale vykresluje myšlenku, jak se na chodbách instituce ve službách papeže neúnavně usilovalo o poskytnutí konkrétní pomoci Židům.
Od června 2022 bude na internetových stránkách Historického archivu Státního sekretariátu - Sekce pro vztahy se státy a mezinárodními organizacemi série Židé dostupná na internetu ve virtuální verzi, která bude volně přístupná všem.
Kromě fotokopií jednotlivých dokumentů bude k dispozici soubor s analytickým soupisem série, do něhož budou přepsána všechna jména příjemců pomoci, která se v dokumentech nacházejí. Zpočátku bude na internetu k dispozici 70 % všech materiálů, které budou později doplněny o nejnovější rozpracované svazky.
Stejně jako v případě žádosti mladého Wernera Barasche nás většina z více než 2700 spisů, které dorazily na Státní sekretariát a které nám dnes vyprávějí tolik příběhů o útěku před rasovou perzekucí, nechává se zatajeným dechem a zdroje s dalšími informacemi nejsou vždy k dispozici. Zpřístupnění formou digitalizace celé série Židé na internetu umožní potomkům těch, kteří hledali pomoc, pátrat po stopách svých blízkých z celého světa. Zároveň umožní vědcům a všem zájemcům volně a na dálku zkoumat toto zvláštní archivní dědictví.
(pb)