Semínka naděje uprostřed zkázy a smrti

Tragická bilance šesti měsíců války v srdci Evropy a důvody pro mír.

"Za válku platí nevinní, nevinní!" Hlas papeže Františka se zdá být hlasem toho, kdo šest měsíců po začátku nesmyslné a strašlivé agrese na Ukrajině volá na poušti: ničení, smrt a přízrak jaderného konfliktu. "Myslím," řekl papež na závěr generální audience a připomněl odpovědnost všech, "na tolik krutosti vůči tolika nevinným, kteří platí za šílenství, šílenství všech stran, protože válka je šílenství a nikdo ve válce nemůže říci: ne, já nejsem šílený."

Nemůžeme si zvyknout na to, co se děje, po měsících šokujících obrazů smrti a zkázy způsobené moderními zbraněmi a na velmi vysokou cenu v podobě obětí nevinných lidských životů, vyhlazených rodin, zničených domů a podniků, čtvrtí srovnaných se zemí. Petrův hlas nikdy nezapomněl vyjádřit solidaritu s poškozenými a všemi, kdo trpí následky války, ale také naléhat na vůdce různých zúčastněných národů, aby se snažili najít řešení prostřednictvím jednání.

Bilance tohoto půlročního konfliktu mezi dvěma národy v srdci Evropy je tragická. Masové hroby, mrtvé a zraněné děti, ukrajinské a ruské matky oplakávající své mladé syny, kteří padli na frontě, miliony vysídlených osob, riziko hladomoru a devastace životního prostředí svědčí o bezmocnosti hlav států a mezinárodních organizací a o neschopnosti použít - s odvahou a tvořivostí - to, co papež nazývá "schéma míru". Mnozí, až příliš mnozí, totiž nadále uvažují podle "válečného schématu" a za jedinou schůdnou reakci považují posílení starých vojenských aliancí a šílený závod ve zbrojení. Svět, již tak poznamenaný mnoha válkami, které tvoří "kousky" třetí světové války, o níž František tak často hovořil, se znovu vrhá do nové studené války. Nemluvě o vážných důsledcích, které se v krátkodobém a střednědobém horizontu očekávají v mnoha zemích, a to jak z hlediska ekonomického, tak z hlediska dodávek energie.

Je možné v tomto panoramatu zkázy rozpoznat známky naděje? Ano, je to možné. Semínkem naděje je velkorysost, s níž tolik lidí otevřelo dveře ukrajinským uprchlíkům, osobně přivezlo pomoc, zapojilo se do humanitárních iniciativ a nenechalo se přemoci "globalizací lhostejnosti". Dalším semínkem naděje jsou organizace, sdružení a skupiny, které se zapojily do akcí a iniciativ za mír, za dialog, za vyjednávání a osobně riskovaly při návštěvě válkou zmítané Ukrajiny. Semínkem naděje je rostoucí povědomí, rozšířené mezi lidmi více než mezi jejich vůdci a politickými představiteli, o naléhavé potřebě zastavit masakr prostřednictvím příměří a vyjednávání. Protože pokud se na vznik nových konfliktů bude i nadále reagovat na základě starých vzorců, místo aby se odvážili pokusit se vybudovat nové mezinárodní soužití, hrozí, že osud lidstva bude bohužel zpečetěn. Nakonec je tu semínko naděje, které je pro věřícího člověka první a nejdůležitější. Ti, kdo věří, vědí, že války začínají v lidském srdci, že Bůh zasahuje do dějin a že modlitba - zejména modlitba pokorných, prostých a trpících - může ovlivnit a změnit osudy lidstva.