Sdílení a blízkost jsou úkolem křesťanů, píše papež na Mítink do Rimini

Papež František zaslal poselství, podepsané státním sekretářem kardinálem Pietrem Parolinem, k zahájení 43. ročníku setkání hnutí Comunione e Liberazione, které se od 20. srpna pod názvem „Vášeň pro člověka“ koná v italském Rimini. Vyzývá v něm křesťanské společenství, aby neudílelo „lekce z balkonu“, ale „vyšlo do ulic, podporováno spolehlivou nadějí“.

V roce stého výročí narození zakladatele hnutí Comunione e Liberazione, Božího služebníka Luigiho Giussaniho, v rámci letošního Mítinku ožívá jeho „apoštolská horlivost“, která je obsažena ve slovech, jež pronesl v roce 1985 a která jsou tématem těchto pěti dnů setkání, debat, přednášek a umění na téma víry, politiky a mezinárodního dění: „Křesťanství se nezrodilo proto, aby založilo náboženství, zrodilo se jako vášeň pro člověka. [...] Láska k člověku, uctívání člověka, něha k člověku, absolutní úcta k člověku“ – to vše hlásal italský kněz Luigi Giussani.

Klíčové slovo „vášeň“

Toto klíčové slovo, „Vášeň pro člověka“, papež klade také do středu své úvahy podepsané kardinálem státním sekretářem Pietrem Parolinem a adresované biskupovi z Rimini, monsignorovi Francescu Lambiasiovi: „V atmosféře "všech proti všem" znovu objevte cestu láskyplné pozornosti k druhým, blízkosti, hledání dobra jako podmínky pro to, abychom byli plně sami sebou a přinášeli ovoce. Setkání s druhým je zásadní“, píše se v textu, který pokračuje: „Někdy se zdá, že dějiny se k tomuto Kristovu pohledu na člověka obrátily zády. Křehkost doby, v níž žijeme, s sebou nese domněnku, že neexistuje možnost vykoupení, ruka, která tě pozvedne, objetí, které tě zachrání, odpustí ti, vyzdvihne tě“. Toto přesvědčení je také „nejbolestnějším aspektem zkušenosti mnoha lidí, kteří zažili osamělost během pandemie nebo kteří museli všechno opustit, aby unikli násilí války“.

Jako milosrdný Samaritán, jako Kristus: milovat každého člověka

Proto je dnes více než kdy jindy zcela zásadní podobenství o milosrdném Samaritánovi, které stojí v hlubokém souladu s tématem setkání, protože na jedné straně ukazuje potřebu „Božího milosrdenství a jeho laskavosti", která existuje v každém člověku, a na druhé straně ztělesňuje „bezpodmínečnou vášeň pro každého bratra a sestru, které člověk potká na cestě“, což není „jen velkorysost, ale rozpoznání samotného Krista v každém opuštěném nebo vyřazovaném bratru a sestře“. Ti, kdo věří, jsou povoláni ke stejnému pohledu, ke stejnému nadšení jako Kristus, který miloval všechny bez výjimky, a to bezplatnou, nezměrnou a nevypočítavou láskou. Někdy si však klademe otázku, zda se to nejeví pouze jako zbožný úmysl?

Cesta k bratrství nevede nebesy, ale duchovními pouštěmi

Jak je možné pohlížet na blízké jako na dobro, které je třeba respektovat, ve světě, který dnes staví „každého proti každému“ a kde převládá „sobectví a stranické zájmy“, spolu s pandemií a válkou, které nás posunuly zpět oproti projektu solidárního lidstva? S ohledem na to, že, jak čteme v poselství, „cesta k bratrství nevede po oblacích, ale prochází mnoha duchovními pouštěmi, které jsou v našich společnostech přítomny“, a že právě na poušti, jak řekl Benedikt XVI., „znovu objevujeme hodnotu toho, co je pro život podstatné“, ukazuje František cestu: „Naše angažovanost“, čteme v poselství, „nespočívá výhradně v akcích nebo programech podpory a pomoci, není přemírou aktivismu, ale především pozorností zaměřenou na druhého, která ho považuje za jedno se sebou samým. Tato láskyplná pozornost je počátkem skutečného zájmu o druhého člověka a touhy usilovat o jeho dobro.  Obnovení tohoto vědomí je rozhodující. Setkání s druhým je tedy podmínka, abychom se stali plně sami sebou a přinesli ovoce“.

Sociální přátelství je plodem darování sebe sama

Darování se druhým buduje ono „sociální přátelství“, které papež doporučuje ve svém poselství: jedná se o bratrství otevřené všem, je to „objetí, které boří zdi a vychází vstříc druhému s vědomím hodnoty každého jednotlivého konkrétního člověka, ať už se nachází v jakékoli situaci. Láska k druhému pro to, čím je: Božím stvořením, stvořeným k jeho obrazu a podobě, a proto obdařeným nedotknutelnou důstojností, kterou nikdo nemůže zcizit nebo, což je ještě horší, zneužít“.

Právě k podpoře tohoto sociálního přátelství papež vyzývá účastníky setkání: „Zkraťte vzdálenosti, snižte se, abyste se dotkli trpícího Kristova těla v lidech. Jak moc potřebují muži a ženy naší doby setkání s lidmi, kteří nedávají lekce z balkonu, ale vycházejí na ulici, aby sdíleli každodenní námahu života, podporovanou spolehlivou nadějí! To je historický úkol křesťanů“, zdůrazňuje František a žádá účastníky Mítinku, aby tuto výzvu přijali a „pokračovali ve spolupráci s všeobecnou církví na cestě přátelství mezi národy a rozšiřovali ve světě zaujetí pro člověka“.