Schola Gregoriana Pragensis v Hradci Králové

Vokální soubor pod vedením Davida Ebena vystoupí v neděli ve Filharmonii Hradec Králové.

Fotogalerie

2

Vzhledem ke spolupráci Biskupství královéhradeckého s Filharmonií Hradec Králové je nyní možnost zúčastnit se koncertu souboru Davida Ebena Schola Gregoriana Pragensis, který se řadí mezi přední světové interprety středověké duchovní hudby.

Vstupenky si můžete zajistit na emailu: mala@fhk.cz.

Koncert se uskuteční tuto neděli 15.10. 2023 v 17.00 hodin v sále Filharmonie Hradec Králové.

Slovo Davida Ebena, uměleckého vedoucího souboru

Náš koncert chce představit hudbu, která si je zároveň vzdálená i blízká: liturgickou hudbu středověku a tvorbu skladatele 20. století, Petra Ebena. Spojnice jsou však nicméně hojně přítomny: gregoriánské zpěvy byly pro Petra Ebena významným zdrojem inspirace. Dalším propojením je společná funkce, k níž je určena: zpěv při křesťanské bohoslužbě. První část koncertu připomíná duchovní kořeny českého státu a její propojení s evropskou kulturou. Pro české země bylo nejvýznamnějším zprostředkovatelem gregoriánského chorálu město Řezno (Regensburg). Zdejší biskup (jenž současně zastával i funkci opata kláštera sv. Emmerama) měl na starosti i oblast Čech až do založení pražského biskupství v r. 973. Řezenského patrona Emmerama si připomeneme ukázkou z nejstaršího officia k tomuto světci, které bylo teprve nedávno objeveno v rukopisech kláštera sv. Jiří v Praze (responsorium Laudemus Dominum). Pro christianizaci Evropy hráli důležitou roli Irové a také Anglosasové. Významným misionářem byl nepochybně Bonifác, jenž působil hlavně v oblasti jižního Německa. Bonifácovu aktivitu si zpřítomníme antifonou Sancte Bonifati martyr, která patří k nejstarším památkám vícehlasu v Evropě.

V 10. století se objevují na scéně osobnosti domácího původu, bez nichž bychom si další vývoj mohli jen těžko představit. Byl to zejména sv. Václav, věčný kníže Čechů, s nímž je spojeno upevňování křesťanství v zemi. Z repertoáru ke sv. Václavu zazní nejstarší česká duchovní píseň Svatý Václave a antifona Adest dies leticie z večerní hodinky nešpor. Osobností evropského významu byl jistě sv. Vojtěch – druhý pražský biskup, jehož blízkým přítelem byl císař Ota III. Ze svatovojtěšského officia uslyšíme liturgické čtení a responsorium Magno populi voto.

Na konci 14. století se výrazněji otevírají i vztahy k Británii. Někteří významní kanovníci – jako např. Vojtěch Raňkův z Ježova – studovali v na univerzitě v Oxfordu; a jsou to myšlenky anglického reformátora Johna Wycliffa, které byly reflektovány na pražské univerzitě a ovlivnily velmi silně učení mistra Jana Husa. Proto první část koncertu zakončíme slavnostním Gloria in excelsis z tzv. Old Hall Manuscript, významného anglického hudebního rukopisu z přelomu 14. a 15. století.

Suita liturgica vznikla jako výběr z „Liturgických zpěvů“ Petra Ebena, k nimž autor doplnil koncertantní varhanní mezihry. O svém vztahu ke gregoriánskému chorálu a o svých „Liturgických zpěvech“ Petr Eben říká: „Gregoriánský chorál byl pro mne důležitou inspirací po celý můj život. Tři vlastnosti mne na něm vždy fascinovaly: je to jednohlas, který po hybridním bujení harmonie 19. století při poslechu náhle přináší prostotu jedné samotné melodie, a ta je autonomní, plně uspokojivá, meditativní i monumentální. Tento jednohlas mi přináší i druhou důležitou vlastnost: téma mohu citovat i ve slohu své vlastní řeči, což bych těžko mohl udělat, kdybych citoval například Bachovský chorál. Třetí zvláštnost je rytmická uvolněnost. Po železném diktátu přízvučných těžkých dob, jejichž pravidelné kroky přibíjely melodii k zemi od dob generálního basu v baroku až dodnes, zde jsou zrušeny doby taktu a hudba se volně vznáší v prostoru, plyne nesvázaná v neustálém proudu.

Liturgické zpěvy jsem psal v letech 1955-1960 jako propria k jednotlivým nedělím a svátkům. Ještě před II. vatikánským koncilem nám záleželo na tom, zejména během těchto let, aby věřící při mši mohli rozumět textům v české řeči.

Při zhudebnění jsem si uvědomil, jak velké jsou kontrasty atmosféry různých svátků a snažil jsem se je hudebně vyjádřit. Byl jsem inspirován — jak jsem již naznačil — melodií i rytmikou gregoriánského chorálu. Melodie jsou ovšem v modernější řeči někdy silně chromatizované, zachoval jsem však gregoriánskou formu střídání antifony a žalmu.“