Sametová revoluce musí proběhnout v našem svědomí, říká Mons. Vojtěch Šíma ve vyprávění pro Paměť národa

Během více než třičtvrtěhodinové nahrávky vzpomíná na své dětství v rodině rolníků utlačovaných komunistickým režimem. A také na dvouletou vojenskou službu u tankistů v Českých Budějovicích. „Pochopil jsem, že ti velitelé jsou prostě bezcharakterní banda,“ vypráví Šíma, který prožil v uniformě i 21. srpen 1968, a pokračuje vzpomínkami na svého velitele roty. „Jmenoval se Ivan. Byl to Slovák. A 21. srpna 1968 prohlásil: ,Odo dneška už nie som Ivan! Odo dneška som Martin! A už píšte: rozkaz podpísal Martin!‘ Tak jsem si říkal, to je hezké, že nesouhlasí. Ani ne za týden přišel takový naštvaný ze štábu a povídá: ,Píšte Ivan! Už nepíšte Martin!‘ Tak jsem si pomyslel, aha, už dostali instrukce, už vědí, čí jsou,“ vypráví se smíchem Mons. Šíma.

Vzpomíná také na svá kněžská studia v Litoměřicích, kde byl jeho vyučujícím mj. P. Josef Olejník. Na jednom studentském shromáždění s vedením školy a církevními tajemníky v kraji měli přítomní zazpívat hymnu a P. Olejník si vzal před zpěvem slovo: „On tu hymnu dokonale rozebral. Říkal, abychom se zamysleli nad tím, co to je ta krásná země?! To jsou ty charaktery, které se nedají ohnout! Voda hučí po lučinách. To jsou ty křestní prameny, milost Boží, která všechny prostupuje. My jsme pak tu hymnu zpívali nadšeně! No a potom vyletěl,“ vypráví Vojtěch Šíma.

Prošel farnostmi v Uherském Hradišti, Starém Městě, Prostějově a nejdéle – šestnáct let – působil v Otrokovicích, poté působil jako rektor Arcibiskupského kněžského semináře v Olomouci. Dnes žije na Velehradě v tamním poutním domě Stojanov, kde vede pro věřící duchovní cvičení.

Jeho příběh si lze poslechnout na webu Českého rozhlasu.

S využitím textu na plus.rozhlas.cz