Letošní křížovou cestu povede papež František opět v římském Koloseu. Mezi texty meditací, které několik rodin připravilo pro tento velkopáteční obřad, vynikají svědectví zdravotní sestry a studentky z obou válčících zemí, které spojuje pouto přesahující profesní rámec.
Ukrajinská zdravotní sestra Irina pracuje na římské fakultní klinice Campus Bio-Medico, ruská studentka Albina navštěvuje na stejnojmenné fakultě třetí ročník bakalářského studia pro zdravotní sestry. Obě ženy se znaly již před vypuknutím války, popisuje Albina, která do Itálie přijela v roce 1998:
„Poznaly jsme se loni během mé praxe ve středisku paliativní péče, kdy mi Irina prokázala velikou podporu. V tuto chvíli potřebuje podporu Irinin národ. Společně s jednou kamarádkou, která je též Ukrajinka, jsme na Ukrajinu zasílaly pomoc už před začátkem války. Nyní se na našem oddělení organizuje sbírka základních životních prostředků a školního materiálu. Projevy lidskosti jsou silnější než jakákoli válka.“
Jsem Ruska a miluji Ukrajinu, pokračuje Albina, která doufá, že se brzy obnoví láska a přátelství mezi těmito oběma národy.
„Modlím se za mír, modlím se za Ukrajinu, za své příbuzné a za to, aby tato hrůza co nejdříve skončila. Svět potřebuje pokoj a mír a tyto dva bratrské národy to mohou dosvědčit.“
„Tato válka ničí vše, co naše národy za mnoha obětí vytvořily“, doplňuje ukrajinská ošetřovatelka Irina. O své kolegyni vypráví, že se jí omlouvala za nynější konflikt.
„Cítila se vinna, takže jsem jí musela ujišťovat, že přece za nic nemůže. Lidé si nepřáli tuto válku. Jsme dva bratrské, blízké národy, které mají mnoho společného, rodiny, přátele, množství vztahů. Nyní prožíváme nezměrné násilí, ale nevěřím, že by tato válka přetrhala všechny tyto vazby, které jsou příliš silné“.
Jak Irina dodává, při velkopáteční křížové cestě se bude modlit za mír, ale také za všechny trpící lidi, kteří umírají bez svých blízkých.
Přeložila: Jana Gruberová