Rozhovor s ředitelkou charitního Domova pro seniory kardinála Berana: Individuální péče je základem

U příležitosti Mezinárodního dne seniorů (1. říjen) jsme si povídali s Alenou Hankovou, ředitelkou Domova pro seniory kardinála Berana, který v Mukařově provozuje Arcidiecézní charita Praha. V rozhovoru nám přiblížila, jak přistupují ke každodenní péči o seniory a jak zásadní je pro ně individualizovaný přístup.

Co je podle vás klíčem k poskytování kvalitní péče seniorům?

V našem domově klademe důraz na to, aby péče nebyla uniformní. Každý klient je jiný a potřebuje individuální přístup. Nejde jen o pomoc s hygienou, úklidem nebo stravou, ale o celkovou podporu v jejich životě. Naším cílem je, aby se klienti cítili jako doma, ne jako v instituci. Klienti jsou velmi rozdílní – někdo preferuje pečovatelku, která si při práci zpívá a přináší veselou atmosféru, zatímco jiný má raději tichou pečovatelku, která přijde, udělá, co je třeba, a nechá klienta v klidu rozjímat.

Zmiňujete individualizovanou péči. Jak se to prakticky projevuje?

Individuální přístup se prolíná všemi činnostmi. Aby se lidé cítili dobře, je nutné, aby se péče neřídila výhradně obecnými postupy nebo tabulkami. Každý klient má své specifické potřeby a přání, a to nejen v přístupu pečovatelek, ale třeba i ve stravě. Pro seniory je jídlo důležitou radostí v jejich životě – někdo má rád hodně zeleniny, jiný si potrpí na klasické brambory s tvarohem a někdo se těší na exotická jídla, protože cestoval nebo pracoval v zahraničí. Je nemožné sjednotit péči do nějaké průměrné podoby, která by vyhovovala všem.

Přináší tato pestrost i nějaké výzvy?

Pestrost je skvělá věc, každá pečovatelka přináší jinou atmosféru a senioři se těší na to, kdo ten den přijde na směnu. Nicméně je pravda, že ne vždy je možné trefit se do přání a nálady všech. Když si klient stěžuje, je to vlastně dobře, protože to znamená, že mu není lhostejné, jaký jeho den bude. Diskutujeme s ním pak o jeho přáních, bavíme se o tom, co je pro něj důležité – je to jako v rodině nebo v jakémkoli soužití lidí. Dokud mají lidé potřebu hlídat si kvalitu svého života, je to dobrý signál.

Stává se, že někteří senioři naopak cítí rezignaci? Jak na to reagujete?

Ano, taková situace není neobvyklá, zvláště u lidí, kteří prošli několika zdravotnickými zařízeními. Nedávno jsme měli klientku, která měla za sebou chirurgii, následnou péči, rehabilitaci a LDN, a my jsme byli páté zařízení v řadě. Neměla žádná velká očekávání, protože byla zvyklá, že s ní všude jen manipulují jako s objektem péče. Takový člověk je často odevzdaný, říká, že už chce jen umřít. Musíme s ním pracovat, motivovat ho. Obvykle přichází změna v momentě, kdy si klient oblíbí konkrétní věc, činnost nebo osobu v domově, na kterou se začne těšit. Může to být třeba pobyt v zahradě, kontakt s domácími zvířaty nebo oblíbená pracovnice. Pak doslova rozkvete. Pak najednou i ti, kteří neměli představu, jak hezky prožít stáří, tak vědí, co chtějí. Po dvou třech měsících si uvědomují, že jsou tady doma. Lidská blízkost, kterou tu zažívají, jim pomáhá znovu se zajímat o věci kolem.

Jakou roli hraje duchovní péče v životě vašich klientů?

Duchovní péče je obrovsky důležitá a je to také jedním z důvodů, proč si lidé vybírají právě náš domov. Zajistit, aby byl senior najedený, aby byl v suchu a v čistém prostředí, nestačí. Skutečné naplnění jim dávají teprve duchovní prožitky. Je pro ně velkou podporou, když mají možnost jít na mši, promluvit si s panem farářem nebo posedět nad Biblí. Dokonce i lidé, kteří během života nebyli aktivně věřící, se ve stáří často vracejí k duchovnu. Tento rozměr péče jim dává smysl a naplňuje jejich život.

Život ve víře a návrat k tradicím dávají seniorům vnitřní klid a naplnění. Jak ale vnímají svět kolem sebe? Necítí se někdy odtrženi od moderního světa? Uplatňují ve svém životě třeba moderní technologie?

Mnozí senioři se před technologiemi neuzavírají, jak by se mohlo zdát. Naopak! Umožňují jim například skypovat s příbuznými, kteří žijí v zahraničí, nebo být na sociálních sítích v kontaktu s vnoučaty. Máme také klienty, kteří u nás píšou na počítači články nebo knihy. Například docent Milan Malinovský, významný lingvista, u nás stále pracuje na svých článcích do odborných časopisů.

Vztah k technologiím je opět velmi individuální – někteří si přejí používat pevnou linku, jiní notebook, tablet či chytrý telefon. Snažíme se každému poskytovat to, co mu vyhovuje.

Co byste chtěla na závěr vzkázat u příležitosti Mezinárodního dne seniorů?

Ráda bych připomněla, že stáří je časem, kdy si zasloužíme důstojnost, péči a respekt. Naším cílem je, aby naši klienti prožívali své stáří naplněně a s radostí. Každý z nich je pro nás jedinečný, a přesně tak k nim i přistupujeme.

Arcidiecézní charita Praha pečuje ve svých čtyřech domovech o více než 170 seniorů a lidí s postižením. Domov sv. Rodiny se specializuje na pomoc lidem s mentálním a kombinovaným postižením, Domov se zvláštním režimem zase vytváří bezpečné a přívětivé prostředí pro život lidí s Alzheimerovou chorobou. Domov sv. Václava pro kněze a pracovníky v církvi aktuálně prochází kompletní rekonstrukcí.