Rozhovor s kardinálem O'Malleym o novinkách v církevní ochraně dětí před zneužitím

Papež dnes jmenoval deset nových členů Pontifikální komise na ochranu nezletilých. Jde o sedm žen a tři muže, kteří doplní dosavadních deset členů, z nichž většina byla ve funkci ponechána na další tříleté období.

Nyní v komisi zasedá šest osob z Asie či Oceánie, šest Evropanů, čtyři ze Severní a Jižní Ameriky a čtyři z Afriky. Pokud jde o jejich postavení v církvi, pak tři jsou biskupové, tři řeholnice, dva kněží, deset katolických laiků a dva členové jsou zástupci jiných křesťanských církví. Předsedou Pontifikální komise na ochranu nezletilých je arcibiskup z Bostonu kardinál Seán Patrick O’Malley, člen kapucínského řádu. Po vydání apoštolské konstituce Praedicate evangelium se Komise v červnu stala součástí Dikastéria pro nauku víry. Kardinál O’Malley se už coby bostonský arcibiskup potýkal s tamními případy sexuálního zneužívání. Později se stal také vizitátorem diecézí postižených zneužíváním nejen v USA. V rozhovoru pro Vatican News řekl: „Je to těžká služba, ale velice důležitá.“
Níže uvádíme zmíněný rozhovor, který s kardinálem vedl redaktor Vatikánského rozhlasu Salvatore Cernuzio.

Jmenování deseti nových členů Papežské komise přichází po reformě Praedicate Evangelium, kdy byl tento orgán začleněn do Dikasteria pro nauku víry. Jak tyto změny ovlivňují práci Komise? A co se tímto přechodem pod zmíněné dikasterium změní?

Od počátku byla komise na kurii nezávislá, ale nyní je její součástí a má novou odpovědnost za podporu kultury ochrany a bezpečnosti (safeguarding) v rámci kurie. Vždy jsme si mysleli, že Svatý stolec a kurie by měly být v této věci příkladem pro celou církev, a nyní máme možnost pomoci v tomto procesu, jak si přeje Svatý otec. Jsme rádi, že můžeme být součástí kurie.

Nedojde tedy k omezení v práci Komise po jejím vstupu do organigramu kurie, jak někteří kriticky poznamenali?

Členové jsou nezávislí, jsou to laici, polovina z nich jsou ženy, nejsme zaměstnanci kurie, jsem si jist, že se budou i nadále svobodně vyjadřovat. Domnívám se, že je důležité spolupracovat s dikasteriem pro nauku víry, které je pověřeno řešením případů zneužívání. Nejednáme v jednotlivých případech, naší odpovědností je podporovat kulturu ochrany, studovat protokoly a předávat poučení vedoucím představitelům církve. V Dikasteriu pro nauky víry máme příležitost vnést do jejich důležité práce pastorační přístup. A také to pro nás znamená lepší porozumění případům zneužívání ve světě, které přicházejí na tento tribunál.

Existuje tedy přímé spojení a také přístup k práci a archivům dikasteria?

Ano, nyní s nimi musíme vést dialog, abychom lépe pochopili odpovědnost každého subjektu a jak postupovat společně.

V průběhu let došlo k různým změnám, ale poslání zůstalo stejné: ochrana a zabezpečení dětí a zranitelných osob před zneužíváním. Jak daleko jste se dostali v boji proti tomu, co papež označil za rakovinu v církvi?

Sexuální zneužívání napáchalo tolik škody: v obětech, v rodinách, v diecézích, v kléru. Dlouho zůstávalo toto zlo skryto. Církev chce nyní reagovat a uzdravovat, vnášet světlo do temnoty. Od začátku svého pontifikátu považuje papež bezpečnost nezletilých za svou prioritu. Komise je jedním z prvních kroků, které pro uskutečnění tohoto cíle podnikl.

Vidíte nějaký pokrok od roku, kdy byla založena?

Ano, počínaje tím, že Komise požádala Svatého otce o setkání s předsedy biskupských konferencí a on ho svolal (summit na ochranu nezletilých v únoru 2019, pozn. red.). Hodně se také udělalo v biskupských konferencích, kde je povinností chránit a pečovat.

Několik biskupských konferencí v poslední době využilo práce nezávislých komisí, aby objasnily případy zneužívání v diecézích, a to i těch chronologicky nejstarších. Je podle vás tento nástroj platný a užitečný v boji proti zneužívání, nebo je zde vyšší riziko, že se do něj promítnou ideologické problémy?

Myslím, že je důležité znát skutečnou situaci a historii, abychom ji nemuseli znovu prožívat. Je to otázka spravedlnosti... Je to bolestný proces, ale cílem je postarat se o oběti, zjednat spravedlnost a také vytvořit církev, kde my, jako otcové rodin, budeme mít pocit, že jsou naše děti v bezpečí. Před zahájením vyšetřování musíte vše dobře prostudovat, mít kompetentní a nezávislé lidi. V USA jsme provedli několik studií, které nám pomohly naformulovat protokoly, abychom vytvořili bezpečnější církev. Po krizi v roce 2002 jsme otázku zneužívání vzali vážně jako problém, který je třeba společně řešit, a po několika definitivních krocích vidíme, že nových případů je velmi málo. Jsou důkazem toho, že když je snaha, lze situaci změnit, napravit.

Existují přesné údaje o nových případech zneužívání?

Každý rok provádí národní komise studii, podle které zjišťujeme, že se jejich počet snížil. Samozřejmě, že i jediný případ je tragédie... Ale vidíme, že těch případů je mnohem méně.

Přesně před rokem jste na varšavském summitu hovořil o „pastorační konverzi“, která by měla řešit zneužívání. Co tím myslíte? Došlo již k této přeměně, nebo je ještě daleko?

„Pastorační obrácení“ je pojem papeže Františka, který říká, že individuální obrácení je součástí naší služby. Myslím, že toho ještě musíme hodně vykonat, ale je to důležité, protože v církvi není možné evangelizovat, aniž bychom se zavázali k ochraně a bezpečnosti. Je to obtížná služba, řada biskupů se bojí přistupovat k případům zneužívání, mluvit s přeživšími a oběťmi. Pokud však nevyvineme skutečné úsilí o nalezení řešení tohoto problému uvnitř církve, nebude možné obnovit důvěru našeho lidu. V knize Carla Marii Martiniho, nazvané Jak Ježíš hospodařil se svým časem, tento kardinál uvedl, že Ježíš trávil většinu svého času péčí o trpící a konáním skutků milosrdenství. Je to logické, protože milosrdenství je kontextem hlásání evangelia. Pokud lidé nejsou přesvědčeni, že je milujeme, nebudou naslouchat našemu poselství. Církev má povinnost vážně ukázat všem věřícím, že bezpečnost dětí je prioritou číslo jedna, má povinnost chránit, pečovat. Není to snadné, ale je to zásadní, protože pokud nenapravíme problémy minulosti, nebude možné, aby církev hlásala radostnou zvěst.

Mluvil jste o biskupech, kteří se bojí. Existuje tedy určitá zdrženlivost biskupských konferencí, aby se k této výzvě postavily čelem?

Ano, stále existuje, ale summit v únoru 2019 znamenal historický okamžik. Každý rok, když noví biskupové přijíždějí do Říma na školení, je to příležitost, aby pochopili důležitost ochrany nezletilých. V minulosti jsem se setkával s biskupy a vždy jsem si s sebou přivedl jednu oběť zneužívání, abych před nimi promluvila. Mnoho biskupů mi pak řeklo, že toto svědectví bylo nejdůležitější věcí z celého týdne.

Poslední, osobnější otázka. Tento úkol, který vám svěřil papež František, plníte už léta. Je tedy možné, že vás po letech práce v této bolestivé oblasti přepadne sklíčenost nebo duchovní tíseň. Co vás pohání dál?

Přání, aby se oběti pokojně vrátily do církve. Viděl jsem tolik utrpení a lidí, kteří po tak strašném zážitku ztratili víru. Jako pastýř věřím, že tato služba je sice obtížná, ale nemohl bych dělat důležitější.