Rozhovor s generálním sekretářem Synody o synodalitě

Kardinál Mario Grech, generální sekretář Synody o synodalitě říká, že probíhající proces v církvi riskuje, že přijde o okamžik milosti, pokud se zaměří na polarizující témata ve společnosti, jako jsou manželství osob stejného pohlaví, potraty či svěcení žen.

V rozhovoru pro EWTN News maltský kardinál říká, že ačkoli věří, že synodální církev je duchovnější, je důležité mít na paměti, že církev není demokracie. Zabývá se také zapojením laiků do říjnového synodálního shromáždění biskupů a rozlišuje mezi celosvětovým synodálním procesem a německou synodální cestou, přičemž poznamenává, že ta druhá vyslala negativní tendence do celé světové církve.

Vaše Eminence, jste zodpovědný za organizaci říjnového synodního shromáždění biskupů. Synoda není nic neobvyklého, ale jedná se o Synodu o synodalitě. Proč podle vás církev potřebuje Synodu o synodalitě?

Jedná se o dvě různá slova, synoda a synodalita. Synodalita může existovat i bez synody. Synoda bez synodality však neexistuje. Nehraji si se slovíčky. Může se stát, že máme synodální shromáždění bez ducha synodality. Můžeme a musíme se stát synodálnější církví, i když nemáme synodu.

Synody jsou důležitým momentem v životě církve. V minulosti byla synoda okamžikem, kdy se angažovali pouze biskupové. Papež František do tohoto procesu vnesl nový rozměr, který zahrnuje veškerý Boží lid.

Všichni jsou zváni, aby přemýšleli, modlili se a přispěli k tomu, abychom se stali více církví. Koneckonců, mluvíme-li o synodalitě, mluvíme o církvi jako takové.

Můžete ve stručnosti popsat, jak by vypadalo, kdyby se církev stala více synodální?

Jednoduše řečeno, synodální církev je duchovnější církví. Existuje pokušení, abychom církev proměnili v nevládní organizaci, jak zdůrazňuje Svatý otec. Církev je Kristovo tělo a duše této církve je Duch Svatý.

Synodální církev je pozváním pro Boží lid, aby přijal přítomnost Ducha Svatého, který je hlavním aktérem tohoto synodálního procesu. Pozvání do synodální církve pro mě znamená dát více prostoru Duchu Svatému. Klíčovým slovem v tomto jednoduchém procesu je vlastně rozlišování, co Duch Svatý dnes církvi sděluje?

Jednou z metod, která byla na kontinentálních shromážděních skutečně účinná, je to, čemu říkáme duchovní nebo synodální rozhovor.

Když se setkáváme, abychom diskutovali a naslouchali, nejsou to čistě lidská setkání. Musíme vyzvat Ducha Svatého a naslouchat Božímu slovu. Jinak by církev byla naším projektem, ale církev není naše. Církev patří Ježíši Kristu.

Můžete vysvětlit, proč jsou nyní k účasti na synodním shromáždění, které se koná letos v říjnu v Římě, zváni kromě biskupů i kněží, jáhni, zasvěcené osoby, řeholníci, trvalí jáhni a laici?

Synoda je shromážděním biskupů a zůstane biskupským shromážděním. Povaha shromáždění se nezmění. Svatý otec se však na základě naslouchání Božímu lidu rozhodl pozvat na synodu i ty, kteří nejsou biskupy. Těmi jsou nejen laici, ale také kněží, jáhni, zasvěcené osoby, řeholníci a trvalí jáhni. Jejich celkový počet je menší než 25 %.

Proč právě toto procento? Nechceme měnit charakter shromáždění. Boží lid, který se účastnil od samého počátku tohoto procesu, se nyní podílí i na jeho závěrečné fázi. Jejich přítomnost je zcela evidentní. Biskupové jsou tam proto, že jsou pastýři. Není stáda bez pastýře a není pastýřů bez stáda.

Úvaha o synodální církvi přinesla ožehavé otázky, jako jsou manželství osob stejného pohlaví, potraty a svěcení žen. Jak by měla Synoda o synodalitě přispět k řešení těchto témat?

Během první fáze konzultací nebo fáze naslouchání byly nastoleny různé otázky. Bylo to poprvé, kdy lidé dostali příležitost se k těmto tématům vyjádřit. Církev naslouchala jejich potřebám. A nepřekvapuje mě, že některé z těchto ožehavých otázek se nyní dostaly do popředí. Ale v jednu chvíli jsme já a kardinál Jean-Claude Hollerich, generální relátor této synody, poslali všem biskupům dopis, v němž jsme zdůraznili, že téma této konkrétní synody je synodální církev.

Ostatní témata nebudou zavržena. Na nějakou dobu je odložíme, protože to nejsou otázky, které by mělo řešit toto konkrétní synodální shromáždění. Pokud se do těchto témat pustíme, propásneme příležitost, okamžik milosti, jak můžeme skutečně pomoci církvi, aby se stala více synodální a vytvořila takový prostor, kde budou moci všichni členové Božího lidu pod vedením svých pastýřů opravdově přispět k evangelizaci.

Na tiskové konferenci jste na otázku, zda se obáváte, že synodu převálcují nějaké tlaky, odpověděl, že jediný, kdo může synodu převálcovat, je Duch Svatý.

Opravdu věřím, že nám tento okamžik milosti pomůže stát se duchovnějšími, protože vítr světa může vát i v církvi a my musíme být pozorní. Nemáme žádné návrhy. Návrh je již stanoven v evangeliu, stanoven Ježíšem Kristem. Musíme se věnovat reflexi a naslouchat Božímu slovu ve světle tradice.

Dnes nezačínáme novou kapitolu, jako by se v minulosti nic nestalo, je tu kontinuita. Ale abychom se mohli zapojit do tohoto duchovního rozhovoru a do duchovního obrácení, protože to v nějaké míře bude nutné, musíme si udělat více času na modlitbu, abychom byli schopni pokleknout v přítomnosti Pána.

Synoda má poradní charakter, mnoho světových osobností bylo požádáno o konzultaci, biskupové ale i nebiskupové. Myslíte si, že by se synoda měla stát více právním orgánem církve tím, že by její hlasování bylo závazné?

Není na mně, abych se k této otázce vyjadřoval. A to jsem upřímný. Byl bych rád, kdyby se k tomu synodní shromáždění vyjádřilo. Povaha synodálního shromáždění, jak říkáte, je poradní, protože v konečném důsledku je to rozhodnutí Svatého otce. Když Pavel VI. ustanovil synodu, cílem bylo pomoci Svatému otci.

Myslím si, že existuje rozhodování a rozhodování a naslouchání celému božímu lidu, zejména biskupům svolaným na synodální shromáždění, je součástí tohoto rozhodování, což Svatému otci pomůže, aby mohl učinit svá vlastní rozhodnutí.

V současné době probíhá církevní rozlišování. Vždy dodávám, že v pozadí vždy stojí dar biskupské služby v jednotlivých církvích, která může zaručit, že lid ve svém rozlišování nesejde na scestí. A pro celou církev máme Svatého otce, Petrovskou službu, která skutečně pomáhá a zaručuje celé církvi, že plníme Boží vůli.

Na průběh Synody o synodalitě se snesla kritika. Existuje nějaká kritika, která vás znepokojuje a kterou byste chtěl řešit?

Především chápu ty, kteří mají pochybnosti, obavy nebo odlišné názory. Pro mě je kritika cenná a měla by nám všem pomoci v procesu rozlišování. Nikdo nesmí být vyloučen, i když je někdo kritický nebo má výhrady, každý by měl být na palubě vítán. Nezapomínejme, že jsme jedna rodina. Než myšlenky dozrají, než člověk skutečně pochopí, o co jde, chvíli to trvá. I já mám své obavy. Například ti, kteří nyní oponují Božímu lidu a hierarchii, protože v tomto synodálním procesu mohl každý pozvednout svůj hlas, mohli by se někteří domnívat, že jsme na cestě vedoucí k jakési demokracii. Církev není demokracie.

Církev je hierarchická, konstitutivně hierarchická. Služba biskupů, Petrovská služba, je darem Ducha Svatého církvi. A toho si musíme vážit. Opravdu mě bolí, když vidím, že se proti sobě staví Boží lid a hierarchie, protože musíme jít společně a respektovat všechna charismata a služby.

Váš úkol komunikovat a vysvětlovat synodální proces nemusí být nutně snazší, protože v Evropě probíhá paralelní proces, který vzbudil velkou pozornost, německá synodální cesta. Jak se na něj díváte a jak jej vnímáte v kontextu celosvětové synodality?

Synodální cesta v Německu vyvolala negativní vibrace v celé církvi. Byl jsem v Africe, byl jsem v Bangkoku a poslouchal jsem lidi, kteří měli obavy z toho, co se děje v Německu.

Ale já vždycky říkám: víme opravdu, co se děje v naší sesterské církvi v Německu? Existují dvě různé synodální zkušenosti. V Německu to není synoda, je to synodální cesta. Z kanonického hlediska to není ani diecézní, ani celostátní synoda, pokud vím.

Jsou to dvě různé církevní zkušenosti. Ta v Německu se snaží řešit otázky, které jsou pro církev v Německu opakovanými výzvami a druhá se týká celé církve, témata jsou naprosto odlišná.

Snad nám celosvětová, univerzální synoda pomůže a povede nás k tomu, abychom se v budoucnu vyhnuli dalším obtížím v naší zkušenosti se synodalitou.

Je pravda, že konkrétní místní církve jsou v celém rámci eklesiologie velmi důležité. Církev se skládá z místních církví, a to je z Druhého vatikánského koncilu, ale žádná místní církev není autonomní, žádná místní církev není nezávislá na ostatních církvích. 

A je-li synodalita důležitým prvkem v církvi, je hodnotou i společenství mezi biskupy. Mluvím teď o kolegialitě. Biskupové v Austrálii nyní měli také plenární shromáždění, biskupové v Irsku, biskupové v Německu, mají své povinnosti a své výzvy. A my musíme našim bratřím pomáhat řešit tyto obtíže.

Ale biskupové nejsou autonomní, biskupové tvoří součást biskupského kolegia a existují problémy, které musí řešit všichni biskupové společně s Petrem.

To by nám mohlo dát naději ze zkušenosti z Německa. Mám důvěru ve své bratry biskupy v Německu, že to myslí dobře. A doufám, že najdou správnou odpověď na otázky, které vyvstaly v jejich synodální zkušenosti a na otázky, které Boží lid v Německu překládá.

Existují požadavky, aby návrhy, které byly v Německu odhlasovány i přijaty, byly zařazeny na pořad jednání celosvětové synody?

Ne. Jedná se o dva různé procesy. Na synodě pro celou církev jde o synodalitu. Pokud jsou nyní v Německu prvky, které se týkají synodality, proč ne? Ale ne všechno, co bylo na palubě synodální cesty v Německu, zapadá do synodálního procesu celé církve, protože opakuji, jsou to dvě různé zkušenosti.

Má nadcházející Světový den mládeže v Lisabonu synodální charakter?

Jedním z výsledků všech kontinentálních shromáždění je, že jsme si uvědomili, že musíme vytvořit více prostoru pro mladou generaci. Musíme najít nový jazyk, abychom s nimi mohli komunikovat. Je to výzva. A Světový den mládeže bude takovou příležitostí.

Náš sekretariát studuje projekt, jak naslouchat mladé generaci. Protože mladí nejsou jen budoucnost, ale jsou také přítomnost. A když jsme pozvali nebiskupy na synodální shromáždění biskupů, naznačili jsme biskupským konferencím, aby poslaly také mladé lidi. Chceme, aby mladí lidé byli přítomni a účastnili se.

Požádali jste lidi z celého světa, aby přispěli a zapojili se do tohoto procesu. Setkali jste se s nějakými inspirativními nápady na evangelizaci, které by stálo za to realizovat?

Myšlenka misie a synodality vzešla ze synody pro mládež. Ve skutečnosti v závěrečném dokumentu této synody hovořili mladí a členové synody o misii a synodální církvi. Misie a synodalita jsou dvě strany téže mince. Potřebujeme synodální církev, abychom byli efektivnější v plnění našeho poslání.

Jak můžeme být dnes skutečně efektivní? Pokud si celý Boží lid uvědomí, že všichni jsme předmětem evangelizace, že evangelizace není omezena pouze na zvláštní třídu, zvláštní skupinu. Ale všichni pokřtění jsou její součástí a jsou díky Duchu Svatému mohou hlásat evangelium i dnes.

Všichni jsou zváni a měli by se cítit povinni hlásat Ježíše dnešnímu světu. To je hlavní cíl naší úvahy o synodální církvi. Synodální církev je pro mě především duchovní církví. Potřebujeme více modlitby, abychom se vyhnuli riziku, že se církev stane pouze lidskou konvencí, lidskou institucí.

To je důvod, proč jsme před několika měsíci rozeslali všem biskupům pozvání, aby se 31. května konala modlitba v mariánských svatyních po celém světě. Panna Marie, Matka církve, nás povede, pomůže nám a bude nás doprovázet v tomto zvláštním okamžiku. Všechny zvu, aby se zapojili do této chvíle milosti.

Zdroj: CNA, redakčně upraveno