Román jako hudební skladba o duši

Letošní Cenu Jaroslava Seiferta udělila minulý týden Nadace Charty 77 básníku a prozaikovi Pavlu Kolmačkovi, a to za jeho poslední román Canto ostinato s přihlédnutím k předchozí převážně básnické tvorbě.

Počátek Ceny Jaroslava Seiferta jakožto významného literárního ocenění k podpoře české a slovenské literatury doma i v cizině se váže k činnosti československého exilu; prvním držitelem vyhlášeným v lednu roku 1986 ve Stockholmu se stal slovenský spisovatel Dominik Tatarka. Seznam oceněných má povahu přehledu, „kdo je kdo v české literatuře“. Ke Kolmačkovým předchůdcům tak patří například Milan Kundera, Bohumil Hrabal či Věra Linhartová.

Svůj román Canto ostinato vypráví letos dvaašedesátiletý Kolmačka jako příběh „sendvičové generace“, konkrétně sourozenců středního věku, kteří pečují o své potomky i o dožívající rodiče. Jde o generaci na pomezí dvou světů: toho rodičovského, s nímž odcházejí vzpomínky a křivdy z doby války, komunismu a normalizace, a světa přicházejícího v podobě odlišných představ o lidské svobodě a autonomii v hlavách jejich potomků. Mezigenerační vztahy, vzorce jednání se opakují, rozvíjejí či naopak volají po nutnosti protihlasu a kontrapunktu. Odtud hudební název Canto ostinato pro román mající povahu rozsáhlé hudební kompozice, jejíž nesoulad nezakrývá sentimentální harmonie.

Významnou roli hraje v románu svět víry, předávané i ztrácené, v němž zdánlivě neuchopitelné pojmy jako „milost“ získávají obsah. Kolmačka čtenářům nepředkládá teze ani postuláty víry; v tom smyslu se podobá například zesnulému Janu Balabánovi a jeho neokázalé, přitom intenzivní spiritualitě, s níž oba nahlížejí často nevábnou všednost.

Jde o momenty, kdy si člověk s lítostí uvědomí, že v životě nenávratně minul odbočky, k nimž se už nebude moci vrátit. O selhání a ztráty, které už nejde nahradit a napravit. Rozhodnutí se vpisují do tváří, těl i charakterů. Do duše, která je podle křesťanské nauky věčná. Kolmačkův román ale připomíná i naději, že člověk nemusí být „strojem na pomstu“ kvůli provinění druhých.

Jak shrnul při slavnostním předávání ceny literární kritik Jiří Zizler: „Kolmačkovy texty jistě nejsou četbou ke kávě a věnečku. Milá kulturní veřejnosti, opakuji teď volání, jež před dávnými časy slyšel svatý Augustin – tolle, lege! Vezmi a čti! Čti Pavla Kolmačku a vstoupíš do světa, v němž ti odměnou bude pohroužení do hloubky, světlo a naděje.“

Pavel Kolmačka: Canto ostinato.

Listopad, prožitky blízké zimy (Triáda 2023)