Role Jana Pavla II. v řešení Galileovy kauzy

Vyřešení Galileovy kauzy bylo jedním z prvních úkolů, které si Karol Wojtyla po svém příchodu do Vatikánu stanovil. Hovořilo se o tom na Papežské univerzitě Svatého Kříže v rámci probíhajících Univerzitních dnů Jana Pavla II. v Římě. Jak řekl profesor P. Rafael A. Martínez, dnes si již neuvědomujeme, jak silně tehdy fungoval mýtus Galilea Galileiho, který byl všeobecně vnímán jako symbol protikladu mezi vědou a církví.

Španělský filozof připomněl, že o oživení dialogu mezi vědou a vírou usiloval Karol Wojtyla již v Krakově. Udržoval osobní vztahy s vědeckou komunitou tohoto města a pěstoval je i po svém příchodu do Vatikánu, když organizoval letní semináře v Castel Gandolfu.

Na druhou stranu se jako velká překážka ve vztahu mezi vírou a vědou jevila Galileova kauza. Již na II. vatikánském koncilu zazněl požadavek tuto kapitolu dějin definitivně uzavřít. Jediným plodem těchto snah byla pasáž o autonomii správně chápané vědy v koncilní konstituci Gaudium et spes. Klíčovou roli v tom sehrál mladý koncilní otec, arcibiskup Karol Wojtyla.

Zvolení krakovského metropolity na Petrův stolec se v tomto ohledu ukázalo jako zlomové. Když Jan Pavel II. 9. listopadu 1979 svolal kardinály, aby jim představil tři nejnaléhavější úkoly svého pontifikátu, uvedl na třetím místě - vedle reformy římské kurie a sanace vatikánských financí - navázání vztahu k současné kultuře. O den později se Jan Pavel II. zúčastnil vzpomínkového zasedání Papežské akademie věd u příležitosti 100. výročí narození Alberta Einsteina a využil této příležitosti, aby se vrátil ke Gallileově příběhu. Vyzval teology, vědce a historiky, aby v duchu upřímné spolupráce podnikli nové přezkoumání tohoto případu, uznali spáchané křivdy a zbavili se nedůvěry, která stále panuje ve vztahu mezi vědou a vírou, mezi církví a světem.

P. Melchor Sánchez de Toca Alameda připomněl, že tato papežova slova otevřela cestu k novému řešení Galileova případu. Byla velmi dobře přijata a vedla k vytvoření vatikánské komise, která se zavázala analyzovat spor z různých hledisek: biblického, epistemologického, historického a právního. V závěru její práce se dospělo k závěru, že Galileovi soudci nebyli schopni oddělit víru a po tisíciletí zavedenou kosmologii a chybně usoudili, že přijetí Koperníkovy revoluce, která v té době ještě nebyla definitivně prokázána, by mohlo otřást katolickou tradicí.

P. Sánchez de Toca Alameda se v roli sekretáře Papežské rady pro kulturu osobně podílel na historii vatikánské Galileovské komise a měl přístup do všech jejích archivů. Poukázal na rozhodující přínos Jana Pavla II., který tuto záležitost od samého počátku plně podporoval.

Současně upozornil, že ačkoli byla Galileova kauza vyřešena na vědecké, historické i církevní úrovni, protože Svatý stolec uznal chybu, jíž se dopustil, v kultuře a v lidovém vnímání Gallileův spor nadále přežívá. Naopak pro samotné vědce, kteří si zejména v posledních desetiletích stále více uvědomují složitost některých otázek a vědí, že musí počítat s lidskou omylností, již nepředstavuje velký problém. Nevyhnul se jí ostatně ani sám Galileo Galilei, když tvrdošíjně ignoroval závěry Keplera, který vypočítal, že - na rozdíl od toho, co tvrdil italský vědec - se nebeská tělesa nepohybují po kružnicích, nýbrž po eliptických drahách

Dny svatého Jana Pavla II. na Papežských univerzitách v Římě jsou sérií konferencí a diskusí věnovaných učení polského papeže. Začaly v úterý 26. listopadu na Univerzitě svatého Tomáše a potrvají do pátku. U příležitosti konference byla na Papežské univerzitě Svatého kříže uspořádána výstava o Mikuláši Koperníkovi.

Zdroj: Vatican News - polská sekce