Rodina jako domácí církev. Manželé, buďte domovem Krista

Ve světě, kde rodiny duchovně hladoví po Kristu kde manželství není standardem, rodiny potřebují pocit, že jsou milovány a přijímány i se svými nedostatky a slabostmi. Posláním křesťanských rodin je pomáhat dalším rodinám, aby se staly domácími církvemi a učinily svět otevřený pro Boha. Tyto a další myšlenky provázely 13. mezinárodní setkání laického hnutí manželské spirituality Team of Our Lady, které se konalo od 15. do 20. července v italském Turíně.

"Po cestě do Emauz jste nešli sami, ale jako manželé, ruku v ruce, jste uprostřed svého páru vítali Ježíše, který kráčel mezi vámi. Nechali jste se vést a cítili jste, jak vaše srdce hoří. Jděte tedy ode dneška s horoucím srdcem rozdávat dary, které jste obdrželi, pohnuti vroucností, vřelostí a hlubokou silou, která pramení z vašeho osobního a párového setkání s Kristem." Takto se obrátila Gabriella Gambino z Dikasteria pro laiky, rodinu a život, na téměř pět tisíc párů z celého světa při závěrečném programu na téma Jděme s horoucím srdcem po stopách emauzských učedníků. 

Gabriella Gambino se zastavila u významu domácí církve, pro níž je Kristovo tělo zdrojem a vrcholem její plnosti. Právě skrze eucharistii si manželé znovu uvědomují své církevní povolání a přijímají milost, která je živí, aby byli domácí církví. Papež František v exhortaci Amoris laetitia, která se zaměřuje na lásku v rodině, píše, že manželé se stávají domus Domini, domovem Krista, který s nimi přebývá, klepe a čeká, až otevřou svá srdce, aby je podpořil vroucností své lásky“. „Probudit touhu být s Bohem srdce v srdci,“ uvedla Gabriella Gambino, „je cesta, kterou lze nabídnout každému křesťanskému páru.“ Evangelizační poslání manželů „učinit svět otevřeným pro Boha a jeho milost“ se však může uskutečnit, „pokud především my sami zůstaneme otevřeni pro Otcovu lásku. 

Tuto otevřenost Bohu Gabriella Gambino ilustrovala na dvou přírodních látkách, které jsou chemickým složením totožné, ale mají opačnou molekulární strukturu. Jedna z nich světlo pohlcuje a druhá ho odráží: „Jsme jako uhlí, když druhým přinášíme sebe, své myšlenky, plány, své uvažování; když vytváříme rozdělení, podněcujeme konflikty nebo je necháváme stagnovat. Můžeme však být jako diamanty, když se vyprázdníme, abychom odráželi Ježíšovu touhu proměnit náš rodinný život a dát mu plnost“.

Ve světě, v němž rodiny "duchovně hladoví po Kristu, potřebují důvěru, útěchu, pocit, že jsou milovány a přijímány i se svými nedostatky a slabostmi“, řekla Gabriella Gambino. "Úkolem křesťanských rodin je pomáhat jiným rodinám, aby se staly domácími církvemi." Zejména nové generace manželských párů „si musí uvědomit, že jsou živou misií, nezbytnou pro budování církve“, protože „pouze domácí církve, které v sobě žijí společenství, budou moci být předmětem účinné evangelizace“.

Francouzská řeholnice Nathalie Becquart, podsekretářka biskupské synody, během setkání přirovnala rodinu k první škole synodality. To, co se děje v rodině, tedy „pravidelné společné sezení, při němž se bilancuje situace, probírají se důležité životní otázky, sdílejí se důležitá rozhodnutí a hledají se cesty k překonání možných konfliktů“, je podle ní něco jako „minisynoda“, která manželům umožňuje „znovu si projít společnou cestu a rozlišit, jak jít dál“. Zároveň je manželství „dobrodružstvím společenství, které se prohlubuje, když se každý z manželů nechá proměnit a obrátit tím, co v něm Duch utváří skrze druhého“, podle dynamiky „rozhovoru a obrácení“, která působí i v synodální metodě.

Zdroj: Vatican News, italská sekce