Requiem za kardinála Miloslava Vlka

V této souvislosti přinášíme několik myšlenek kardinála Vlka pro aktuálně probíhající dny doby postní.

Doba postní

Doba postní jako mimořádné období přípravy na Velikonoce věnuje zvláštní pozornost katechumenům, kteří se připravují na své osobní „vzkříšení“ – na přijetí křtu. My všichni se připravujeme na obnovu svého křestního závazku. S tím je spojena i obnova misijního poslání, které je se křtem spojeno. Papežové poslední doby mluví o nové evangelizaci, která je úkolem všech pokřtěných.

Lidé naší sekularizované doby si nás nepřichází poslechnout pod kazatelnu, ale nevěřící lidé žijí vedle křesťanů na pracovišti, v sousedství, potřebují vidět a zažít život křesťanů, aby se konkrétně setkali s alternativním stylem života pro tuto dobu – se životem podle evangelních hodnot u křesťanů. Evangelní hodnoty, které jsou základem života každého člověka, základem života společnosti, jsou této době méně známé. Proto je posvátná postní doba důležitou dobou „změny smýšlení“ u nás křesťanů, abychom nežili své křesťanství jen soukromě, pro svou spásu, v „ghettu“ farnosti, ale abychom hodnoty evangelia denně „vystavovali“ na svém životě tam, kde stojíme, aby ti druzí okolo nás viděli a zažili, že my křesťané jsme v životě šťastni, že máme pokoj a klid v duši, že dovedeme nést i bolesti a utrpení, které běžně přicházejí, že dovedeme druhým pomáhat, že žijeme úctu k životu druhých, zvláště slabších atd. Je třeba být připraveni „vydat počet, svědectví“ o své víře i v diskusi s lidmi jiného přesvědčení. Tuto šanci nemá žádný kněz, který stojí na kazatelně.

Tento požadavek vyslovují při svých projevech papežové, je to požadavek doby, „znamení doby“. Úkony zbožnosti pro postní dobu – modlitba s evangeliem v ruce, sebezápor, obětní smýšlení, půst a přijímání kříže ve světle a síle Ducha svatého – to jsou prostředky k tomu, abychom byli schopni svůj život žít na úrovni doby jako svědectví. Společnost totiž nemá žádnou alternativu pro obnovu života a kultury vzájemných mezilidských vztahů ve společnosti. Ti, kteří jsou zodpovědní za společnost, jsou bezradní, nevědí, nemají program, nanejvýš jsou schopni nasadit větší sílu policistů, aby udrželi a vnutili lidem nějakou kulturu mezilidských vztahů. Kultura vztahů v silničním provozu …, šikana ve škole. Žák řekne učiteli „ty šmejde…“, učitel se pak oběsí … Události na ligových stadionech v Česku … Úcta k životu, k zemřelým atd., kultura v politickém životě, v soudnictví … Tady jsme vlastně v kultuře pralesa.

Politici a vláda nemají zřejmě žádný program, jak měnit srdce a smýšlení lidí, snad si dostatečně neuvědomují, že svoboda je omezená pravdou a shůry danými zákony, platnými pro všechny. Zdá se, že mají jedinou metodu: zesílit mříže, nasadit donucovací moc. Na „změny srdce“ nemají patrně žádný program. Nejde mi tu o kritiku politiků, ale o uvědomění si, v jakém světě žijeme a že jsme všichni spoluodpovědní za řešení té nemožné situace ve společnosti, která se bude bez perspektivní formace člověka jen zhoršovat a bude se přibližovat stále více situaci džungle. Dávno se už zapomnělo na ony slogany, že věda a pokrok vytvoří novou společnost. Všichni pochopili, že tato propaganda minulé doby je už dnes trochu směšná. Opravdu zbývá jediné – cesta evangelních hodnot, které musíme v pokorné nabídce, bez povyšování se přinášet …To je úkol postní doby, přeložený do řeči společnosti.

Kéž postní doba přispěje k obnově smýšlení v duchu výzev papežů a učitelského úřadu církve i v duchu „znamení doby“, na která poukazoval Ježíš apoštolům, aby se je naučili číst.

Miloslav kardinál Vlk

(24. 2. 2009)