Reforma je tady. A co dál?

Vatikán se připravuje na provoz podle nové „ústavy“. Už teď ale vyvstávají další úkoly.

Necelý měsíc před tím, než nová Apoštolská konstituce vstoupí v život, ladí zástupci různých vatikánských úřadů, jak bude přechod na nová pravidla vypadat. Scházejí se v komisi, kterou svolal začátkem května papež František, a členové teď podrobně zkoumají třeba to, zda jsou vnitřní předpisy na jednotlivých pracovištích v souladu s reformou. Mají zkrátka zajistit, aby si celá kurie nový systém osvojila. Tajemníkem komise je italský biskup Marco Mellino, který má stejnou úlohu i v sedmičlenné Radě kardinálů, tzv. C7, která reformu připravovala.

Na šíření povědomí o reformě kurie a jejím pochopení pracuje také koordinátor Rady kardinálů, honduraský kardinál Oscar Rodriguez Maradiaga. Devětasedmdesátiletý salesián vydává (zatím pouze ve španělštině) knihu Praedicate Evangelium: Nová kurie pro nové časy, ve které se formou rozhovoru ohlíží za devíti lety práce na reformě. „Reforma není pouze samotná apoštolská konstituce, ta je jen její součástí. Ve skutečnosti začala, když papež řekl, že chce žít v domě sv. Marty,“ prohlásil kardinál při představení knihy na veřejnosti 5. května.

Arcibiskup honduraské Tegucigalpy se v knize netají tím, že spolu s kolegy se při přípravě reformy setkával s odporem a kritickými hlasy. Ale i to je podle něj přirozené a zároveň šance pro společnou cestu všech pater církve. „Bylo to dlouhé období naslouchání, protože to, co dosud považuji za nejhlubší aspekt reformy, je synodalita – vzájemné naslouchání, při němž mají slovo všichni, a především laici, kteří tvoří většinu členů církve. Při přípravě nové konstituce jsme naslouchali všem a všemu, slyšeli jsme nesouhlasné a protichůdné hlasy, ale takový je život církve. A synodální proces, kterým prochází univerzální církev, je novou cestou reformy,“ doplňuje kardinál. Na otázku, zda očekává odpor ze strany kurie při přijímání změn, přitakává: „Dojde k odporu. To je normální, protože takoví jsme my lidé. Musíme si uvědomit, že proti všemu byl odpor. Například Druhý vatikánský koncil, od jehož konání uplynulo již 60 let, stále naráží na odpor. Nemělo by nás to tedy znepokojovat, protože Duch Svatý stále působí, není na dovolené ani nemá věčnou siestu.“

Kardinál Maradiaga v rozhovoru vzpomíná také na samotný začátek synodální cesty k reformě, když mu 16. března 2013 – tedy tři dny před jeho inaugurací – nečekaně zatelefonoval papež František s pozváním na oběd do Domu sv. Marty. Tam se honduraský arcibiskup dozvěděl, že by ho nově zvolený Svatý otec rád pověřil koordinací skupiny kardinálů – poradců. „Upřímně netuším, proč si papež vzpomněl právě na mě,“ říká Maradiaga s tím, že s dřívějším arcibiskupem Buenos Aires ho spojovala např. spolupráce při setkáních latinskoamerických biskupů. „František ví, že jsem hudebník a že jsem býval dirigentem orchestru, a možná proto si myslel, že bych mohl sladit různé hlasy,“ vtipkuje v knize kardinál z Hondurasu.

Není to řešení napořád

Na seznamu vatikánských reforem však ještě zůstávají další položky. Kromě očekávaných personálních změn v souvislosti se zřízením nových dikasterií se pracuje i na reformě Kodexu kanonického práva. „Ta je zásadní, protože po desetiletí byly změny zaváděny pouze prostřednictvím tzv. motu proprio,“ zmiňuje kardinál Maradiaga právní nástroj, který umožňuje papeži z vlastní iniciativy (odtud latinský název) zavést zákony a směrnice – např. loni takto papež František omezil sloužení bohoslužeb podle tzv. tradiční liturgie. Nevyřešena zůstává také otázka ukotvení role emeritního papeže, kterou se bude podle honduraského arcibiskupa do budoucna Rada kardinálů určitě zabývat.

Předmluvu ke knize svého spolupracovníka napsal sám František. Vyzývá, že s reformou nastal čas, „abychom si všichni vyhrnuli rukávy“, připomíná ale, že každý právní dokument je pouze dočasným řešením. Přijdou totiž nové časy, ve kterých podle papeže „jiné okolnosti dají světu novou barvu“. Proto podle něj „církev ve stálém dialogu se světem a s pevným zakořeněním a věrností k tradici bude adaptovat svůj život a svou lidskou strukturu podle měnících se podmínek. Tak bude církev pokračovat v hlásání evangelia světu v nové podobě.“