Ředitel ukrajinské charity: Fungujeme díky nesmírné obětavosti mnoha lidí

Římskokatolická Caritas Spes působící na Ukrajině, musela po vypuknutí války naprosto zreorganizovat svou strukturu. ”To bylo možné jen díky velké štědrosti našich zaměstnanců, kteří svou práci považují za životní poslání. Pro pomoc druhým obětují svůj volný čas i plat a neváhají riskovat ani vlastní život," říká P. Władysław Gryniewicz, ředitel ukrajinské charity.

Ředitel Caritas Spes zdůrazňuje, že pro strukturu ukrajinské charity je nejobtížnější věcí neustále se vyvíjející dynamika potřeb ve válečných podmínkách. "Například jedno z našich center dostane informaci, že je někde potřeba voda, ale když se nám ji podaří dodat, ukáže se, že voda už tam je, ale chybí lůžkoviny, léky, potraviny... Museli jsme leccos změnit, aby naše pomoc byla skutečnou podporou," vysvětluje otec Gryniewicz pro Vatikánský rozhlas.

V Polsku bylo zřízeno logistické centrum, které shromažďuje nejnutnější věci, zejména potraviny a léky. Na Ukrajině máme také několik takových logistických center, ze kterých rozvážíme poskytnutou pomoc. Zabýváme se také koordinací míst, kde mohou lidé zůstat delší dobu, přečkat nejnebezpečnější okamžiky a pak se vrátit domů nebo odjet do zahraničí. Ve všech našich střediscích poskytujeme uprchlíkům také duchovní a psychologickou péči. Podobnou péči poskytujeme také v mnoha městech, kde máme místní struktury, říká ředitel Caritas Spes. - V některých centrech připravujeme teplá jídla a potravinové balíčky, přijímáme lidi a směrujeme je na bezpečná místa. Podařilo se nám spočítat, že na Ukrajině pomáháme asi 150 tisícům lidí, ale ve skutečnosti je toto číslo je pravděpodobně mnohem vyšší. Snažíme se také reagovat na potřeby lidí, kteří se do center nedostanou. Za tímto účelem jsme zřídili speciální horkou linku, kam mohou lidé volat a hlásit, co potřebují. Poté ji předáme nejbližšímu středisku, které se snaží pomoci.

Ředitel Caritas Spes zdůraznil, že nejtěžší byly první dny. Pracovníci charity byli zmatení a obávali se o bezpečnost svých rodin, které zůstaly doma a z nichž někteří byli povoláni do armády. Navíc všechno ztěžovaly poplašné sirény. Každou chvíli bylo nutné utíkat do sklepa. "Proto jsme se rozhodli pro reorganizaci. Vytvořili jsme tři pobočky: dvě na Ukrajině a jednu v Polsku. V Kyjevě zůstali jen tři lidé, “ vysvětluje otec Gryniewicz.

Naše finanční ředitelka se rozhodla zůstat v Kyjevě, aby mohla svůj volný čas, pokud ho vůbec může mít, věnovat distribuci humanitární pomoci starším lidem. K dnešnímu dni má již více než 150 lidí, kterým z vlastní iniciativy pomáhá. Přemlouvali jsme jí, ať toho nechá, protože žije v hodně ostřelované oblasti, ale ona odpověděla, že to jsou 'její babičky' a nehodlá je opustit... Je vidět, že v tom je specifikum Charity - není to jen práce, ale poslání. Naši lidé jsou skutečně velmi obětaví," říká P. Władysław Gryniewicz. - Změna proběhla nejen na logistické, ale také na lidské úrovni. Mnozí z těch, kdo tu dříve pracovali kvůli výdělku, nyní přicházejí a říkají, že chtějí pomáhat, a to i zadarmo. Je to velmi dojemné. Netýká se to ale pouze našich zaměstnanců. V malých vesnicích stále žije mnoho starších lidí, kteří se před válkou chodili na lov. Všichni se nyní chopili zbraní a jsou připraveni bránit svou vlast. Při pohledu na ně si sice těžko představíte, že by zastavili tank, ale v jejich tvářích se zračí odhodlání, odpovědnost za vlast a velké hrdinství. Je to dojemné.