Recenze filmu: Srdce člověka: „naděje v Boží milosti“

Přinášíme recenzi filmu Srdce člověka: „naděje v Boží milosti“, který můžete zhlédnout na křesťanské streamovací platformě Filmana.

Srdce Člověka je dokumentární film z roku 2017. Na režisérské křeslo usedl režisér Eric Esau, který nás zavede až k niternému boji člověka. Dokument o bolesti a zranění, který ovšem onou bolestí nekončí, ale přetváří se v naději z Boží přítomnosti a pomoci.

Dokumentární film není zcela vystihující označení, neboť autor zde do velké míry nechává prostor imaginaci, symbolům a společně s emotivní hudbou doprovází autentické výpovědi lidí, takže celý příběh je i přes svůj dokumentární základ něčím sugestivním.

Na začátku celého dokumentu jsme do tématu vtaženi úryvkem ze Žalmu 139, který nás připravuje na následující obsah. Tento žalm popisuje velmi niternou a osobní modlitbu člověka k Bohu. Je to do jisté míry monolog člověka, který se snaží pochopit Boha a jeho jednání, lásku a jeho bytí, a to celé je propojeno v jakémsi kontrastu s lidskou nedůvěrou, maličkostí a strachem, ale také úžasem nad Božím stvořením.

Po tomto úvodu se dostáváme k výpovědím jednotlivých lidí, kteří zastupují různá společenská postavení. Výpovědi jsou doprovázeny ilustračními záběry, které dokreslují lidský boj. Pomocí vizuálních, zvukových efektů a hudebních motivů prožíváme příběh z Janova Evangelia - Podobenství o marnotratném synu. Tento příběh je zde pojat více symbolicky a tyto emotivní záběry podtrhují příběhy lidí.

Celý dokument se zaměřuje především na téma sexuality. Nemluvíme zde ale o zdravé sexualitě nýbrž o různých zraněních, bolestech, zneužití a negativních zkušenostech. Jak známý příběh marnotratného syna pokračuje, tak i výpovědi gradují a dostáváme se až do míst úplného dna, kdy člověk si je vědom svých chyb a rozhodnutí, ale často s tím sám nedokáže nic udělat, obviňuje lidi kolem sebe, obviňuje Boha, ale ve své podstatě je naštvaný sám na sebe, na svou slabost, na to, že selhal, a to mnohdy opakovaně.

Objevujeme a prožíváme s hlavními aktéry fáze viny, hanby, bolesti a studu. Tuto část může divák prožívat spolu se svědectvím lidí, i když se můžeme tvářit, že se nás takové životní situace netýkají, že bychom se určitě zachovali jinak, tak každý z nás má nějakou svoji 13. komnatu, kde uchováváme svá zranění a pády. Naše vina nám říká, jak jsme k smíchu, jak jsme nedokonalí, jak jsme zase zradili své vlastní přesvědčení. Naše vina nás vede k tomu, že Bůh mě přece takového nemůže milovat, že jsem zklamal i Jeho. Naše vina vinou nekončí ba naopak přichází ještě s mocnější zbraní, a to se zoufalstvím a hněvem sami na sebe.

Tento dokument stejně tak jako Podobenství o marnotratném synu nekončí touto lidskou bezmocností. Předává nám důležité poselství – důležité je Naše rozhodnutí … každý máme možnost volby. Bůh ale na nás nečeká až se dostaneme z těchto problémů. On poslal svého Syna, protože chce s námi sdílet naše problémy, starosti, pády – neschovává se a nečeká až budeme svatí, ale žije s námi tady a teď. Jde za námi do největšího „bahna“. Prvním krokem je odpuštění sobě samému – jakmile uděláme tento první a nejtěžší krok, pak se můžeme z těchto pout dostat.

I když se jedná o dokumentární film, tak celý příběh je velmi dynamický, uchvacující, plný symbolů a poselství. Srdce člověka je ve své podstatě optimistickým pohledem na svět, který má být naplněn naší laskavostí, pravdivostí a odpuštěním. Bůh přišel, aby nás osvobodil, abychom mohli žít naplno. Nic není tak mrtvé, aby v tom Bůh něco nenechal vyrůst.

Hlavním symbolem celého ilustrativního příběhu jsou housle, které symbolizují Boží přítomnost. Hlas houslí (hlas Boží) nás obklopuje, ale my se často snažíme lákadly světa tuto melodii, tento hlas přehlušit a často se vzdálíme tak, že k nám tóny téměř nedolehnou.

Za úspěch tohoto snímku může velkou měrou Tony Anderson, který se postaral o hudební podklad. Atmosféru nejen podporuje hudebními motivy, ale dokonce ji i sám vytváří a prohlubuje. Střídají se zde emotivní dramatické, silné a agresivní motivy a rázem je střídají jemné, uklidňující harmonie, které samy osobě popisují krásu/ošklivost, beznaděj/naději, boj, syrovost světa, odpuštění a pocit bezpečí.

I přesto, že se jednalo o dokumentární film člověk byl vtažen do celého příběhu, který měl svůj spád a logiku. Film o pádech a vítězstvích, o bolesti a odpuštění, o ztrátě a naději. To vše tento emotivní film nabízí.

Film Srdce člověka můžete zhlédnout na křesťanské streamovací platformě Filmana: https://filmana.cz/film-srdce-cloveka/